Různé trpasličí komunity na Severu jsou potomky a přeživšími z Delzounu, velkého starodávného Severního království. I přes staletí trvající války s orky a skřety na povrchu a odrážení duergarů a drowů pronikajících zespodu, stáli štítoví trpaslíci neochvějně, odhodláni ubránit své síně proti všem hrozbám – a bude-li to nutné, znovu je vybudovat.

Državy, které přežily z dob Delzounu, jsou, Citadela Adbar a Citadela Felbar. Legendární město Gauntlgrym, postavené trpaslíky z Delzounu a nedávno vyrvané zpět z rukou drowů, se tyčí jako maják obnovené síly trpaslíků na Severu. Država Kamenný sloup a Železník jsou osamělé enklávy neustále připravené odrazit skutečné nebezpečí, stejně jako i to smyšlené. Navzdory poměrně velké lidské populaci jsou i Sundabar a Mirabar obecně považovány za trpasličí državy.

Donedávna bylo mnoho z trpasličích držav členy aliance měst Stříbrného pomezí (známé jako Luruar), které si vzájemně poskytovaly ochranu napříč Severem. Neshody a nedodržení závazků v průběhu války s orčím královstvím Mnoha šípů zničily důvěru mezi členy Pomezí a pakt se rozpadl. Trpasličí državy jsou stále ve vzájemné alianci a individuálně i s blízkými lidskými říšemi, nicméně již se nezavazují být v jednotě se všemi sousedy.

Historie

Historie trpaslíků na Severu je dlouhá a násilná a táhne se více než šest milénií nazpět. Ještě předtím, než vznikl Stojný kámen v Údolních zemích, Hlubina či Myth Drannor, byl zde krátce (v trpasličí terminologii) slavný Besilmer a říše Haunghdannar a Gharraghaur. Jistě, dnes jde o trosky, ale tato království trvala déle než jakákoliv existující říše lidí, i když dnes je jejich dílo lidmi i trpaslíky zapomenuto.

Největší a poslední z těchto trpasličích říší byl Delzoun, zvaný také Severní království. Rozkládalo se od západního okraje tehdejšího Úzkého moře (později Velké pouště Anauroch) na západ téměř k dnešnímu Stříbroluní, a od Ledových hor k Netherilským horám. Citadely Adbar a Felbarr byly delzounskými pevnostmi, a i Mirabar, Mitrilová síň a Sundabar vděčí za svou existenci tomuto starověkému království, případně jeho potomkům. Legendární Gauntlgrym, o němž se říká, že ho svou přítomností poctil sám Moradin, postavili delzounští trpaslíci nejprve jako důl a později ho přebudovali na město. Byli to právě trpaslíci z Delzounu, kdo založil Železník, stejně tak i všechny velké doly a významné kovárny přetrvávají v síních trpaslíků na Severu.

Nyní, když štítoví trpaslíci vyslovují jméno Delzoun, zmiňují tím slavné úspěchy minulosti: každý čin architektonického mistrovství, každé ukované jemné ostří či drtivé válečné kladivo, každé království a bitvy – vyhrané či prohrané – svedené při obraně obyvatel či okolních národů. Jméno, které je bitevním pokřikem i odznakem cti, stejně jako známkou úcty k minulosti pro všechny trpasličí osadníky. I když mají své pány, krále i královny, všichni respektují vzpomínku na velké kladivo z Delzounu a slavné království, které reprezentuje.

Citadela Adbar

Na nejzazším severu Faerûnu, nedaleko Chladného lesa, se rozkládají Ledové hory. Tam, v drsném chladu, stojí věčná pevnost Citadela Adbar, poslední velký pozůstatek Severního království a slávy padlého Delzounu. Téměř osmnáct století Adbar pevně stojí proti všem hrozbám od všech nepřátel, k velké hrdosti všech svých obyvatel, stejně jako všech trpaslíků v celém regionu.

Na povrchu vypadá Adbar spíše jako hora otesaná do podoby hodící se v ní žijícím trpaslíkům než jako lidský hrad či město. Nejvýše ční dvě mohutné věže, opatřené děsivými dračími bodci majícími zabránit velkým tvorům, aby přistáli a přímo zaútočili na budovy. Mezi nimi je umístěn velký komín hlavní městské slévárny, který chrlí kouř jako vulkán před výbuchem. Citadelu obkružuje mnoho plošin, cimbuří a střílen, odkud mohou obránci kušemi přivítat každého, kdo je natolik pošetilý, aby zaútočil na město.

Po celá staletí stojí Adbar jako živoucí připomínka Severního království. Byla již hlavní pevností Delzounu, když tato říše padla, ale její význam pro trpaslíky z regionu ještě rostl s tím, jak ostatní osady byly obsazeny orky, napadeny skřety či jednoduše zmizely.

Hordy orků doufaly, že Citadelu Adbar dobijí mocnými útoky proti její zdi, ale s malými úspěchy, jelikož se zeď stala velkou pevnou žulovou kovadlinou, o níž se nájezdy rozbíjely. Mohutný padací most nedovolil projít nikomu mimo vítaných hostů, a těch bylo poskromnu. Stojíc neporažená, stala se baštou trpasličích nadějí, slávy a obchodu.

Pokud budete mít štěstí a získáte povolení ke vstupu do Adbaru, dávejte si pozor, kam chodíte na vlastní pěst. Citadela je plná pastí, propadel a jiných nebezpečenství, které jsou nachystány na různých místech na ty, kdo tam vstoupí neoprávněně. Pokud můžete, sežeňte si průvodce, abyste se mohli po citadele bezpečně pohybovat.

Pod samotnou citadelou se táhnou míle jeskyní trpasličí velikosti tvořících matoucí bludiště, jež dokáže většinu netrpasličích návštěvníků frustrovat. Tyto tunely jsou pozůstatky rané těžební činnosti pod horou. Ještě níže dnes leží velké rudné doly, ve kterých neustále pracují skupiny inženýrů a dělníků.

Podle zákona je do dolů zakázán vstup návštěvám – dokonce i mimoadbarským trpaslíkům – s výjimkou času velké nouze. Takže vzhledem k nedobytné povaze pevnosti nikdo, kdo nepochází z Adbaru, neměl tu výsadu být svědkem toho, co se dole děje. Velké Kolo citadely, dech beroucí podívaná i pro trpaslíky, je stále se točící vodní kolo udržující po celou pracovní dobu v chodu adbarské slévárny, doly i další obslužné činnosti. V blízkosti kola je Síň Moradinovy výhně, místo uctívání, která připomíná každému trpaslíkovi sílu a trvalou ochranu Kováře duší. Návštěvník se zde bez ohledu na okolnosti cítí v bezpečí, a pravý trpaslík je doma v teple Moradinova stínu.

Vzhledem k současnému stavu zemí na povrchu kolem citadely není žádným překvapením, že Adbarští jsou ještě podezřívavější ke karavanám a návštěvníkům cestujícím do města podzemní cestou. Jedna taková cesta vede od západu a spojuje Adbar s Mitrilovou síní a Mirabarem skrze starověké tunely Dávného Delzounu. Další tunel vede na jih od Adbaru a napojuje se na Dolní cestu spojující ruiny Askore na východě a Citadelu Felbarr na západě.

Bez ohledu na to, odkud se táhnou, sbíhají se všechny cesty k Adbaru, takže všichni poutníci musí čelit úžasným dvoukřídlým železným dveřím známým jako Dveře karavan. Obdobně jako zbytek Citadely Adbar nebyla tato brána nikdy prolomena. Pokud se před trpaslíkem z Adbaru o možnosti takové události zmíníte, rozesmějete ho.

Citadela Felbarr

Citadela Felbarr, jedna z nejstarších a nejvelkolepějších držav Delzounu, byla postavena před více než třemi tisíci lety, v časech, které jsou mimo chápání mladších ras. Díky obrovskému bohatství, získanému obchodem s Netherilem a prastarými lidskými osídleními na Severu, trpaslíci vybudovali tuto mocnou pevnost.

Jako většina trpasličích sídlišť byl i Felbarr postaven kolem dolu. S pádem Netherilu se omezil obchod podél Dolní cesty a doly pod městem začaly vykazovat známky vytěžení, proto po téměř dvou miléniích Felbařané Citadelu opustili. Krátce poté ji obsadily síly Stříbroluní. V průběhu půl století si orkové uvědomili slabiny mnohem menší posádky a Felbarr padl do rukou divochů po čtyřměsíčním obléhání. orkové dali místu kmenový název Citadela mnoha šípů a po tři století byla orčí pevností.

Nedávný příběh Citadel Felbarr je příběhem krále Emera Válečné koruny. V roce 1367 DL využil Emerus situace, když k trpasličí radosti a překvapení jedna horda orků napadla uvnitř Citadely mnoha šípů jinou, a vedl trpasličí síly k útoku. Vyčkal, dokud útočníci neprorazili brány, a pak Emerus porazil oba orčí kmeny a zabral citadelu pro trpaslíky. Po první kruté zimě byla Citadela Felbarr obnovena: její kovárny opět zahořely a zvuk trpasličích kladiv začal znovu zvučet síněmi. Byl to čas hrdosti, když následující léto uvítali s Felbarrem v trpasličích rukách.

Většina lidí zná Citadelu Felbarr jen z dálky. Vidí jen zvedající se cestu, vinoucí se údolím pokrytým rozbitými kameny a nad ní sedící dva barbakány, známé jako Kladivo a Kovadlina. Ještě výše nad silnicí jsou další dvě opevnění, vytesané do útesů a čnící nad ně. Jedná se o Severní Bdící a Jižní Bdící. Daleko za nimi na konci silnice stojí masivní Runová brána, která umožňuje vstup do Felbarru, avšak návštěvníci jí projdou jen málokdy.

Jako většina trpasličích měst se i Felbarr rozkládá téměř celý pod zemí. Ovšem jelikož byl několikrát napaden orky, nejsou známy žádné existující mapy interiéru, aby se předešlo jejich zneužití případnými útočníky. Trpaslíci, i ti z jiných oblastí, kteří přicestovali po Dolní cestě, mají s orientací po městě jen malé obtíže. Avšak lidé, a to zejména ti, kteří neumí číst trpasličtinou či zkratkové runy tesané po celém městě, mají velké problémy.

Gauntlgrym

Pro trpaslíky je Gauntlgrym starověké místo, v nejranějších dnech Starého Delzounu pouhý důl. Nejrůznější mýty přetrvávají o velkých mitrilových dveřích města, ale na svém počátku byl Gauntlgrym prostě jen důl. Když se trpaslíci prokutali příliš hluboko a objevili přítomnost velké bytosti z plamene, zapečetili důl a opustili ho. Teprve později, když lidé žádali delzounské trpaslíky, aby postavili město, vznikl Gauntlgrym. Město povstalo proto, že v těch časech se trpaslíkům podařilo spoutat prvotní sílu ohně v hlubinách, čímž stvořili Velkou kovárnu, jež umožnila vznik města. Tak nějak o tom příběhy vypráví.

Chvalozpěv o Gauntlgrymu

Děděn po staletí trpaslíky na celém Severu, stal se Chvalozpěv o Gauntlgrymu hymnou padlého města.

Stříbrné síně a dveře z mitrilu
Kamenné zdi jeskyně pečetí
Úchvatnější pohled tu nebyl dříve
V kovárně, dole aj hospodě
Tvrdě dřou v nekonečné noci
V přípitku, ohó, svůj džbán zvedneme!
Joj, potřebujete se napít, tak to má být
V kovárně, která Draka peče.
Přijď Delzoune, přijďte všichni!
Spěchejte, běžte ke všem našim
A řekněte jim, že domov čeká
V Gauntlgrymu nejkrásnějším!

Navzdory staletím pátrání dobrodruhů nebylo nikdy nalezeno původní starověké město, dokud duchové původních tvůrců Gauntlgrymu nepočali volat živé trpaslíky, aby město vyhledali. Někteří to udělali, či se o to alespoň pokusili. Krátce poté opět vzplanuly orčí války a téměř veškerá pozornost každého trpaslíka se obrátila zpět ke stávajícím trpasličím državám a nebezpečí, kterému musely čelit. Pozvolna, jak byli orkové zatlačováni zpět a trpasličí města znovu zabezpečena, začali si pátrači opět připomínat své sliby předkům. Poté, když válka skončila, slíbil král Bruenor Válečné kladivo z Mitrilové síně, že povede trpaslíky do Gauntlgrymu a získá ho opět pro trpaslíky ze Severu. Výprava by měla začít “brzy”, asi kolem roku 1409. V této době je tedy pevnost stále ještě pod nadvládou cizích.

Jsou tací, kteří si myslí, že král Bruenor má v plánu velkou obnovenou říši Delzoun se všemi trpaslíky Severu od Železníku po Adbar a Sundabar, kteří by mu přísahali věrnost. Jiní se obávají toho, že bude trestat ty osady, které nepřispějí svými válečníky při výpravě za dobytím Gauntlgrymu, nicméně tito neznají vrátivšího se krále příliš dobře. Pokud chce znovuvzkřísit Delzoun, nechť mu Moradin a jeho děti dají moudrost, aby to udělal správně, a nezdolnost, aby uspěl.

Rozložení

Momentálně jde o pevnost ovládanou ilithidy, ale pro představu, jak bude vypadat rozložení a život v trpasličí pevnosti za pár let. Může posloužit jako inspirace.

Za mohutnými mitrilovými vraty města leží velký Železný tabernákl, svaté centrum Gauntlgrymu, kde kněží Morndinsammanu pečlivě obnovují úctu k bohům. Každá část města má cestu nebo průchod, který vede do tohoto místa, do obrovské jeskyně křižujících se chodníků a velkých schodišť. V nejnižších úrovních Tabernáklu spočívá nespočet mrtvých z Gauntlgrymu. Učenci provádí katalogizaci zde uvedených rodokmenů, aby králi poskytli plnější obraz pokrevních linií ve městě a zjistili tak, zda má některý z žijících klanů příbuzenský vztah či někoho svého mezi zde pohřbenými váženými mrtvými.

Ještě hlouběji je Velká kovárna Gauntlgrymu, kde v minulých dobách zvonila kladiva na adamantinových kovadlinách při tvorbě zázraků ze všech představitelných druhů kovů. V současnosti by kovárna mohla být opět přivedena k životu, a brzy – kněží a magičtí adepti města pracují na způsobu, jak zvládnout velký žár z Ohnivé jámy, obývané bytostí z čistého plamene, a spoutat neuhasitelný oheň tak, jak to udělali dávní trpaslíci.

Mitrilová síň

V dobách založení Starého Delzounu byla Mitrilová síň, dědičný domov klanu Válečného kladiva, místem s velkým potenciálním bohatstvím. Trpaslíci klanu Válečného kladiva opustili Citadelu Adbar a zamířili na západ v naději, že v jižních výběžcích Páteře světa naleznou ložiska mitrilu. Tato ložiska nalezli, začali hloubit Mitrilovou síň a společně s klanem Železoštítů nedaleko založili Kamenici, aby získali prostory pro trh výrobky z rudy.

Po staletí si Mitrilová síň užívala bohatství, než dolování umožnilo uniknout do světa stínovému drakovi Zloleskovi. Sídliště s tisíci obyvateli bylo zdecimováno na méně než tři sta – všichni příliš mladí, příliš staří, příliš slabí nebo příliš nemocní pro boj – kteří uprchli do Kamenice. Zde čekali několik měsíců na zprávy od krále Garumna, že je jejich domov opět bezpečný. Když však poslové z města nedorazili, bylo jasné, že Mitrilová síň je ztracená, a trpaslíci vyrazili na sever. Nejprve do Železníku, kde však byli přijati s takovou nedůvěrou, že nemohli zůstat, a posléze na Planinu ledového větru.

Když Garumnův vnuk, Bruenor, byl dost starý a připravený na svou cestu, shromáždil spojence, aby znovuzískal svou bývalou vlast, a s družinou, jež byla později známá jako Společníci síní, vyrazili vstříc mnoha dobrodružstvím. Nakonec Bruenor zabil draka Zloleska a po téměř dvou staletích opět získal Mitrilovou síň pro klan Válečného kladiva. To se stalo roku 1356 DL.

Poté, kdy Bruenor znovuzískal trůn, začali jeho blízcí přátelé k Mitrilové síni přitahovat mocné nepřátele, včetně drowů z Menzoberranzanu. Jeden z důvodů, jak jeho stoupenci tvrdí, proč král abdikoval ve prospěch svého předka Gandaluga Válečného kladiva, byla ochrana lidu před svými osobními nepřáteli. Někteří z Bruenorových kritiků tvrdí, že odešel kvůli své toulavé povaze, avšak nikdo se neobtěžoval (nebo neodvážil) se ho na to zeptat. V každém případě, když Gandalug zemřel, plnil Bruenor svou povinnost a pokračoval ve vládnutí. Abdikace byla roku 1362 DL, jeho vláda poté 1370.

Bruenor Válečné kladivo, Osmý, Desátý a Třináctý král Mitrilové síně, stále Mitrilovou síň vede , stejně tak trpaslíky Válečného kladiva, kteří tam žijí.

Když navštívíte Mitrilovou síň, projdete přestavěnými ruinami Kamenice, kde dvousetčlenná posádka chrání přístup do Mitrilové síně. Jakmile dojdete k bráně, masivní žulová vrata se ukážou být silně chráněna a je téměř nemožné je z venku otevřít. Obránci Mitrilové síně, kteří sami sebe nazývají Armáda síně, jsou disciplinovaná, dobře vyzbrojená skupina, připravená bránit město do posledního trpaslíka. Součástí Armády je i slavná brigáda Kuchačů, bitevních zuřivců, kteří ochromí strachem každého nepřítele, který je dost inteligentní, aby si uvědomil, komu čelí.

Poutníci, kterým je povolen vstup do města, jsou ubytováni v horních hostinských pokojích uvnitř labyrintu jeskyní známých jako Bludiště. Odtud vedou stezky dolů do prostřední části města, podél různých pecí a dále buď do nižších úrovní a hlubokých dolů (kde nejsou povoleny návštěvy) nebo do Podměstí (kam je netrpaslíkům vstup zakázán).

Navzdory své současné pověsti a legendám obestírajícím místního nejslavnějšího krále je Mitrilová síň spíše dolem než městem. Jako většina trpasličích říší ztratila Mitrilová síň mnoho obyvatel díky orkům. V důsledku toho se v současnosti počty v Mitrilové síni bolestně snížily a teprve uvidíme, zda se jich bude držet štěstí.

Sundabar

Podobně jako Mirabar byl i Sundabar trpasličí osadou, na jejímž vrcholu bylo postaveno lidské město. Nedávný pád Sundabaru by měl pro ostatní trpaslíky sloužit jako ukázkový příklad toho, co se stane, když se rovnováha sil posune příliš na povrch a do lidských rukou.

Město vychází z Citadely Sundbarr, což byla v Delzounu tvrz postavena před více než dvěma tisíci lety kolem podivné sopečné trhliny známé jako Věčný oheň. Tento mystický zdroj nekonečného žáru pro městské kovárny a slévárny umožňoval Sundbarru výrobu neskutečných divů. Sundbarr byl veden Pánem pecí, kovářem, který byl nejzručnější v práci s Věčným ohněm. Když Pán pecí zemřel, nebo někdo jiný překonal jeho či její schopnosti, vedení Sundbarru přešlo na něj.

Tak tomu bylo až do doby, než před práh citadely dorazily prchající přeživší z Askalhornu. Poté Pán pecí ze Sundbarru pomohl lidem v boji proti démonům a jiným stvůrám, které je pronásledovaly. Jako projev díků za to, že mu jeden z lidí během bitvy zachránil život, povolil uprchlíkům, aby se usadili na povrchu, místo aby je poslal po skončení bitvy pryč. Partnerství, jež mezi trpaslíky a lidmi sílilo, se stalo proslulým po celém Severu a povrchové město Sundabar bylo vystavěno jako mocná pevnost obchodu.

Nicméně, jak vzkvétala populace lidí na povrchu, snižovala se ta trpasličí, až byl nakonec Pán pecí ve vlivu a prestiži předstižen Vládnoucím Mistrem Sundabaru, který mluvil za lidské cechy a obchodníky z města na povrchu. Jeden z těchto vládnoucích mistrů, Helm Přítel trpaslíků, byl tak oblíbený a respektovaný, že jeho potomci mohli sami sebe korunovat králi, což bylo něco, co se žádný trpaslík v Sundabaru před tím ani potom neodvážil udělat.

Sundabar bude zhruba za osmdesát let zničen a přežijí jen trpaslíci v podzemí. Bude to pro ně velká ztráta a nezacelená rána na vztazích mezi trpaslíky a lidmi – mnoho trpaslíků bude dávat lidem za vinu, že nedostatečně pomohli s pustošící tlupou orků.

Železník (Mirabar)

Trpaslíci z Železníku vás tam nechtějí, a z okolního světa chtějí jen to málo, co jejich obchodníci sami nemohou přivést. Přístupy do údolí, v němž jejich město leží, jsou zřetelně označeny symbolem Železníku: kovadlinou na diamantu. Tyto značky jsou vaše jediné varování, a kdo je nerespektuje, vystavuje se nebezpečí smrti z rukou trpasličích hlídek, které útočí na jakéhokoli vetřelce. Občas jsou nevinní ušetřeni a vráceni zpět, avšak nikdo by neměl spoléhat na milosrdnost trpaslíka z Železníku.

Pokud bys prošel přes hranice a do samotného Železníku, spatřil bys jeden z divů světa. Velká řeka Šengarn se v kaskádách a vodopádech valí hlubokým kaňonem z kamene a ledu a vrhá do vzduchu mrznoucí tříšť v místech, kde naráží do masivních kamenných útesů čnících z řečiště. Samotný Železník je postaven v těchto útesech a ve stěnách kaňonu, a tunely a věže propojují vysoké mosty a ochozy na útesech.

Železník vděčí za svou existenci neklidu Ilgostroga Hvězzdy, který kdysi dávno opustil Citadelu Adbar s téměř čtvrtinou obyvatel Severního království a zamířil tam, kde je nyní Mirabar. Podle všeho byl šílený a doufal, že rozšíří trpasličí říši až k moři. Jakmile tam dorazil a usadil se, popadl ho opět neklid, a vyrazil i se svým vojem dále na západ, až nakonec uzřel moře za řekou Šengar a neklid ho opustil. Tam trpasličí vůdce zemřel a jeho dědic požadoval, aby jeho lid, který ho následoval, vybudoval osadu v poctě velkolepé vize trpasličí říše, kterou měl klanový vůdce Hvězzda. Trpaslíci nalezli v kopcích obklopujících údolí velká ložiska železa, a proto pojmenovali své město Železník.

Železník se ukázal být věrný svému jménu a trpaslíci, sledujíc kovové žíly, po celá staletí dolovali tunely pod tundrou. To mělo za následek, že se před generací dostali do kontaktu s duergary z Hlubinného království a od té doby je s nimi Železník ve válce.

Nicméně válka Železníku s duergary není jejich jediným tajemstvím. Jak se zdá, tak draky uctívající lid ze vzdáleného ostrova Tuern dlouhodobě vozí surové adamantium ze svých dolů na ostrově kovářům z Železníku a ti na oplátku dodávají Seveřanům hotové výrobky. Pochopitelně, že ne všechny výrobky z adamantia se vrací zpět k Seveřanům, ale protože tito lidé neznají způsob kování adamantia, nejspíše nic netuší. Jaký to poklad zbraní a zbrojí musí ležet ukrytý za hranicemi Železníku! Inu, jistě dobře používaný proti duergarům.