Rabenburg je důlní kolonie a država Lunomořské Obchodní Společnosti, která se brzy rozrostla v menší městečko. Je známé jako bezpečné, ale tvrdé místo, které očekává od svých osadníků že přiloží ruku k dílu.

Historie

Rabenburg byl vystavěn pár let po Rowengardu, když do Vranodolí dorazila Lunomořská Obchodní Společnost. LOS si vybrali strategicky výhodné místo na kopci, z kterého mají blízký přístup k Zalapolis a jednomu z očarovaných lesů.

Rabenburg se stavěl několik let, zezačátku byl spíše jen menší tábor. S expandující přítomností LOS však také rostl počet zajatců, čímž vznikl kamenolom. Po kamenolomu byl pomalu vytvořen důl, který brzy narazil na železo, které se nyní prodává ve velkém. Důl, rostoucí možnosti a příslib bohatství začal brzy lákat horníky a uprchlíky z Měsíčního Moře, kteří doufali v nové začátky a Rabenburg přerostl svá původní očekávání.

Kultura

Rabenburg si zakládá na striktní armádní kultuře, v které musí každý přiložit ruku k dílu. V Rabenburgu nejsou tolerováni žádní vandráci, žádní polevovači a už vůbec ne kriminálníci. Každý osadník Rabenburgu prochází povinným vojenským výcvikem a v případě napadení se očekává, že každý bude zdi bránit.

Kolonie láká převážně osadníky z Měsíčního Moře, které produkuje tvrdý a striktní lid. I při veselení se od Ravenburgských očekává jistá míra důstojnosti a na veřejnosti musí všichni vystupovat disciplinovaně.

Ravenburgští neslaví žádné svátky, ale pořádají poměrně pravidelné krvavé hry. Tyto hry jsou hlavní zábavou v Rabenburgu, vstup je zdarma, pouze se očekává že si lidé budou sázet, nebo se dokonce připojí. Pokud zrovna nejsou žádné hry, Ravenburgští odpočívají často v hospodě, nebo si svou zlost vybíjejí jeden na druhém na cvičišti, v které je aréna konvertována pokud zrovna nejsou žádné hry.

Smluvní otroci a skuteční otroci

Lunomořská Obchodní Společnost přilákala mnoho horníků za příslibem vysokého platu, mnohem vyššího než se běžně u Měsíčního Moře dá získat. Dlouhá cesta do Vranodolí byla skrze LOS proplacena, ale za jednou podmínkou – Každý horník se musí upsat na určitý počet let, během kteréž doby má zakázáno Vranodolí opustit bez oboustranného zrušení kontraktu. Mnoho horníků tyto smlouvy podepsalo bez toho aby jim došlo, že prakticky odepsali svojí svobodu.

Výdělky horníků v Rabenburgu jsou skutečně mnohem vyšší, než je na kontinentu běžné. Tohle však vyvažují masivně přeceněné každodenní potřeby – Zejména jídlo a pivo. LOS tvrdí, že se jedná o potřebnou cenu vzhledem k situaci v které se kolonie nachází, ale mnozí tuší že je to spíše způsob, jakým si společnost vydělává zpátky peníze z vysokých žoldů.

Krom těchto smluvních otroků se v Rabenburgu objevují také skutečností otroci, nejčastěji z řad banditů, ale také orků. Orkové tvoří většinu otročí práce a jsou využíváni zejména v kamenolou, ale také v dole na některé velice náročné práce. Tito orkové jsou velice přísně stráženi a ještě přisněji „Trénováni“, než se vůbec k práci dostanou. Každý otrok si prochází dlouhým, krutým a bolestným „lámáním“, až do té doby než je z něj vymlácena veškerá vůle utéct. Pokud se ukáže, že některý z nich však nebyl vytrénován dost, Šedé Pěsti jsou vždy připraveny udělat z něj příklad ostatním.

Místa v Rabenburgu

Hostinec U Svolávacího Bubnu

Zdejší hostinec se dá popsat spíše jako vojenská nalévárna, neboť většinu štamgastů tvoří právě Šedé Pěsti, které zrovna nejsou ve službě. Zbývající tvoří horníci, kteří rádi prohrávají své peníze v hazadních hrách, nejčastěji v kostkách. Kuriozitou hostince je velký válečný buben, který byl vypleněn z tábora orků a značí jedno z největších vítězství Šedých Pěstí. Buben je tak mohutný a hlasitý, že se rozléhá po celém Brabenburgu a často na něj bývá bušeno, když se v hostinci dějí nějaké speciální akce, jako bardské koncerty, nebo epické přednesy.

U Bubnu je poměrně tvrdý hostinec, který nerad vidí nové tváře, ale atmosféra v něm bývá poměrně veselá. Nejčastěji lokál žije fantastickými příběhy zdejších žoldnéřů – Ať už to jsou velké bitvy, lovy na hrozivá stvoření, strastiplné plavby, nebo duely pod zraky bohů.

Armádní Tábor

Východní část Rabenburgu je nepřístupná civilu, neboť se jedná o tábor Šedých Pěstí. Cesta je zpřístupněna pouze v době krvavých her, kdy je povoleno projít k aréně, ale není povoleno sejít z cesty. Jedná se o nejstarší část Brabenburgu, zpočátku zde byl pouze tento tábor, rozšířen akorát o více stanů.

Nejvíc okázalou částí tábora je takzvaná „Cesta Zlomených Kopí“, která ohraničuje cestu táborem. Do této cesty je zaraženo nové kopí za každého zabitého nepřítele Brabenburgu – A tato tradice se udržuje už od samého počátku, kdy tu byl pouze tento armádní tábor, čímž za ta léta vznikla poměrně dlouhá stezka.

Vzhledem k tomu, že Rowengardští se často ve městě neobjevují, málokdo dokáže říct jak tábor krom této výstřednosti vlastně vypadá. Tábor je však stále aktivní a ti, kteří i jen procházejí kolem Brabenburgu, mohou často slýchat sborové burácení Šedých Pěstí při jejich výcvicích, nebo válečný zpěv a bubnování po nocích.

Aréna

Skrze Armádní Tábor se dá projít k masivní dřevěné aréně, která slouží ke krvavým hrám, nebo ke cvičení když se zrovna žádné hry nepořádají. V Aréně může bojovat absolutně kdokoliv a často se zde také vyrovnávají různé křivdy, které mezi sebou Brabenburgští mají. Aréna tedy bývá poměrně aktivní i pokud zrovna nejsou pořádané žádné hry.

Samotné krvavé hry bývají různorodé. Aréna je dostatečně velká na to, aby se zde daly pořádat i jezdecké boje a někdy se zde bojuje i s většími monstry – Ta bývají přivolávána přímo do arény kouzelníky a následně je vztyčená ochranná zeď před publikem, aby byl ohrožen pouze gladiátor.

Souboje muže proti muži nebývají často na život a na smrt, ale očekává se že se bude bojovat opravdu do posledního a nikdo se nebude vzdávat, dokud nebude zcela bez sil pokračovat. Předčasná kapitulace bývá předmětem výsměchu a mnohem větší potupou než porážka.

„Citadela“

Citadela je název zdejší kovárny, kterou udržuje pět zlatých trpaslíků – Rodina Zlatovousů. Zlatovousové pochází z dalekého jihu, k čemuž patří i podivný přízvuk, až tomu občas někdo moc dobře nerozumí. Jsou to však prvotřídní kováři, kteří jsou poněkud limitováni jejich smlouvou s LOS – Primárně opravují zbraně, zbroje a náčiní, kovají poměrně levné zbraně a opravdu málokdy se dostanou k nějakému vzácnějšímu kovu, neboť jsou většinou hned odváženy na prodej. Z tohoto důvodu bývají docela nevrlí, přecijen cítí že jejich talentem je zcela plýtváno. Stejně jako horníci ale nemohou odejít, jejich kontrakt je drží pevně ve své Citadele, která se jim nyní zdá spíše jako vězení.

Kromhrad

Poněkud neoriginální název nese Kromgakova država, vybudována poblíž armádního tábora. Zde sídlí samotný Kromgak, pár sluhů a stráží. Pořádají se tu často porady s důstojnictvem, nějaká obchodní setkání a soudy.

Kromhrad zdobí dva balkóny – Jeden směrem k armádní, aby mohl Kromgak řvát na vojáky, co se flákají. Druhý balkón shlíží na důlní čtvrť, aby mohl Kromgak řvát na horníky, co se flákají. A nakonec je nahoře věž, která míří na město. Z této věže může Kromgak řvát na všechny své poddané, kteří se flákají, bez rozdílu povolání.

Sídlo Lunomořské Obchodní Společnosti

Na náměstí se tyčí velká budova, po jejíž straně je velká stodola. Obě tyto budovy patří LOS – Ve stodole se skladují veškeré materiály a nalezené věci, v budově se řeší účetnictví, obchodní dohody, prodeje a další nudné věci. 

Šedá Knihovna

Šedá Knihovna je sídlem zdejšího spolku kouzelníků – Šedých Archivářů. Tito kouzelníci se nebojí chlubit tím, že jejich knihovna čítá i svazky, které by se ve většině světa mohly považovat za nemorální, nebo dokonce zakázané. Přesto se jedná o spíše neutrální kouzelníky, kteří jednoduše věří ve svobodu tisku a nezajímají se o morální následky svých akcí, čímž skvěle doplňují posádku Šedých Pěstí, kterým jsou podřízeni.