Lidé považují elfy za rezervované a uhlazené, trpaslíky za prudké a vytrvalé a gnómy – pokud je berou všechny společně – za chytré a plaché. Půlčíci naproti tomu mají pověst zručných a smělých.

Půlčíci, neboli hin, jak si sami říkají, vykazují přirozenou zručnost, která často překvapí větší lid. Tato mrštnost přichází pravidelně vhod, když jejich odvaha předhoní jejich zdravý rozum, a příběhy o půlčících jsou plné těsných úniků a štěstí.

Půlčíky lze, nehledě na výše zmíněné typické prvky jejich povahy, rozdělit do dvou hlavních podras. Mnoho stránek kultur obou skupin je odlišných, ale i bez těchto vnějších znaků jsou rozdílní v tom, co je jejich prvotní hnací silou: jít nebo zůstat. Půlčíci tichošlápci jsou většinou zcestovalí a jejich jazyk a srdce jsou zpravidla stejně hbité jako nohy. Zatímco u půlčíků srdnatců, kteří jsou v pohybu, to vypadá, že jsou poháněni touhou vrátit se domů nebo najít nový domov a usadit se. Jak se říká, „Tichošlápci mají lehká srdce, srdnatci těžké nohy.“

I když existuje mnoho půlčických komunit, často v zemích Lujrenu a okolí, půlčíci se často včleňují do trpasličích, gnómských, elfích a lidských společností. Povětrní tichošlápci se snadno spřátelí, když je to na jejich cestách zavane do osad, a pak zase jako vrtošivý vítr vyrazí pryč. Srdnatci se usadí, postaví si domov a obratně se tak vetkají do struktury tvořící komunitu, takže je časem pro lidi těžké představit si život bez nich.

Lorové informace

Pohodlí domova je cílem většiny hobitích životů; místo ke klidnému a pokojnému usazení, daleko od loupeživých nestvůr a řinčících armád; plápolající oheň a hojné jídlo; dobré pití a pohodová konverzace. Ačkoli někteří hobiti prožívají své dny ve vzdálených zemědělských společenstvích, jiní vytváří potulné skupiny, které neustále kočují, vábeni otevřenou cestou a širokým horizontem k objevování divů nových zemí a obyvatel. Ale i tito poutníci milují klid, jídlo, krb a domov, i když domovem může být vůz drkotající podél prašné cesty nebo vor plující po proudu řeky.

Malí a praktičtí

Malinkatí hobiti přežívají ve světě plném větších tvorů díky tomu, že zůstávají bez povšimnutí, a kromě toho se vyhýbají provinění. Vysocí zhruba 3 stopy vypadají relativně neškodně, a tak se jim dařilo po staletí přežívat ve stínu velkých říší a na okrajích válek a politických sporů. Jsou spíše obtloustlí, váží 40 až 45 liber.

Pleť hobitů je v rozmezí od opálené po bílou s brunátnými rysy a zpravidla mají hnědé nebo pískově hnědé vlnité vlasy. Jejich oči jsou hnědé nebo oříškové. Muži často nosí dlouhé kotlety, ale vousy jsou u nich vzácné a kníry ještě vzácnější. Rádi nosí prosté, pohodlné oblečení světlé barvy.

Hobit prakticky přerůstá své oblečení. Hobiti se starají o své základní potřeby a prostá potěšení a v okázalosti vidí pramalý užitek. I ti nejbohatší hobiti drží své poklady zamčené ve sklepě, než aby je vystavovali všem na očích. Mají nos na nalezení nejjednoduššího řešení problému a nemají trpělivost na rozvažování.

Milí a zvědaví

Hobiti jsou vlídní a srdeční. Udržují rodinná a přátelská pouta i pohodlí krbu a domova a ve skrytu duše občas sní o zlatě či slávě. Dokonce i dobrodruzi z jejich řad putují do světa obvykle kvůli společenství, přátelství, toulavosti nebo zvědavosti. Milují objevování nových věcí, třeba i jednoduchých, jako jsou například exotická jídla nebo nevšední styl oblékání.

Hobity lze snadno dohnat k lítosti či nenávisti a nesnáší pohled na utrpení čehokoli živého. Jsou velkorysí a rádi se podělí, dokonce i v chudých dobách.

Splynutí s davem

Hobiti jsou zběhlí v zapadnutí do společnosti lidí, trpaslíků či elfů, umí být užiteční a vítaní. Kombinace jejich vrozené nenápadnosti a skromné přirozenosti jim pomáhá vyhnout se nechtěné pozornosti.

S ostatními pracují ochotně a svým přátelům jsou věrní, bez ohledu na to, jestli jsou to hobiti. Dokážou se pěkně rozzuřit, když jsou ohrožení jejich přátelé, rodiny či společenství.

Pastýřská zdvořilost

Většina hobitů žije v malých, mírumilovných společenstvích s velkými farmami a udržovanými háji. Jen vzácně tvoří svá vlastní království či ovládají rozsáhlejší oblasti mimo své tiché kraje. Obvykle mezi sebou neuznávají žádné hobití šlechtice ani královskou krev, místo toho následují vedení rodinných stařešinů. Rodiny zachovávají své tradiční způsoby navzdory vzestupům a pádům říší.

Mnoho hobitů žije mezi ostatními rasami, kde tvrdě pracují a poctivost jim nabízí hojné odměny a hmotné zajištění. Některá společenství hobitů cestují jako způsob života, jezdí s vozy nebo se plaví s loďkami z místa na místo a neudržují žádný stálý domov.

Příležitosti k průzkumu

Hobiti se obvykle dávají na dráhu dobrodruha, aby chránili svá společenství, podpořili své přátele, nebo prozkoumali širý svět plný krás. Dobrodruh pro ně není ani povolání, jako spíš příležitost, nebo někdy nutnost.

Bohové půlčíků

Hin mají malý leč blízký panteon božstev uctívaných především v domácích svatyních, u oltářů při cestách a v zalesněných hájích.

Požehnané sestry

Matkou – bohyní hin a hlavou panteonu je Jondala, Požehnaná, která je bohyní hojnosti a plodnosti, ochránkyní krbu, domova a rodiny. Šára Pomoštná je Zelená sestra Jondaly. Je to bohyně přírody, paní polností, potoků a divočiny na venkově a v horských údolích, a počasí na těchto místech. Je také bohyní lásky, zpěvu a tance.

Ochránci domova

Čirola je bohyně rodinného krbu a pohostinnosti, stejně jako důvěry a řemesel. Arvorín je bůh – ochránce, bdělý strážce, který obětuje své vlastní pohodlí pro bezpečnost ostatních.

Stínoví bohové

Velebral je bůh – šprýmař zlodějiny a nenápadnosti a patron mnoha půlčických dobrodruhů. Jurgalán je tichý, melancholický bůh země a smrti. Je všude doprovázen velkým temným ohařem, a ač sklíčen svými povinnostmi, dbá na to, aby byli mrtví respektováni a chráněni.

Paní štěstěna

Mnoho půlčíků pravidelně uctívá Tymoru. Vidí v ní pomocnou ruku v jejich osudu a patronku štěstí spojeného s hin.

Hobití jména a jazyk

Hobit má křestní jméno, příjmení a eventuálně jednu přezdívku. Příjmení jsou často přezdívky, které přirostly natolik nerozlučně, že přechází mezi generacemi.

Mužská jména: Alton, Ander, Cade, Corin, Eldon, Erich, Finan, Garet, Lindal, Lyle, Merik, Milo, Osborn, Perin, Rýd, Rosko, Velbi

Ženská jména: Andrya, Bréa, Calia, Cora, Euphemia, Jiliana, Kitria, Lavinia, Lida, Merla, Neda, Paela, Portia, Seraphina, Šaena, Tryma, Vania, Verna

Příjmení: Bodlákotrn, Bral, Čajolístek, Dobrosud, Hoďvaloun, Horal, Kartáčobral, Podvětev, Pytlík, Svalilskopce, Šibeničář, Zelenoflaška

Hobitština není tajná, ale hobiti se zdráhají o ni podělit s ostatními. Píší jen velmi málo, takže nemají bohatou literaturu, ale mají velmi silnou ústní tradici. Téměř každý hobit umí obecnou řeč, kterou hovoří s obyvateli země, ve které žije, nebo přes kterou cestuje.

Hobiti a ostatní rasy

Hobiti se snaží vyjít s každým a neradi dělají povrchní zobecňování — zvlášť ta negativní.

Lidé. „Lidé jsou hodně jako my, vážně. Aspoň někteří z nich. Vyjdi z hradů a tvrzí, běž k farmářům a pastýřům a najdeš dobré, poctivé lidi. Ne, že by bylo něco špatného na baronech či vojácích — musíš obdivovat jejich přesvědčení. A tím, že brání své země, brání i nás.“

Elfové. „Jsou tak nádherní! Jejich tváře, hudba, půvab a všechno. Jako kdyby vystoupili z báječného snu. Ale neřeknou, co se děje za jejich usměvavými tvářemi – určitě víc, než kdy dají najevo.“

Trpaslíci. „Trpaslíci si dělají věrné přátele a můžeš se spolehnout na jejich slovo. Ale bolelo by je, kdyby se občas usmáli?“

Herní informace

Obecné informace:

Každý půlčík má na výběr ze dvou subras.
Jako hobit pořízek jsi neohroženější než průměrný hobit a jsi částečně odolný vůči jedu. Někteří říkají, že pořízci mají trpasličí krev. Na Faerunu jsou tito hobiti také zvaní srdnatci a nejběžněji se vyskytují na jihu.

Jako hobit tichošlápek se dokážeš snadno schovat, a dokonce využít ostatní tvory jako kryt. Jsi spíš vlídný a dobře vycházíš s ostatními.Na Faerunu se hobiti tichošlápci roztrousili nejdál, a tak jsou nejběžnější variantou. Tichošlápci se toulají častěji než ostatní hobiti a často žijí spolu s jinými rasami, nebo vedou potulný život.

Rasové schopnosti

Pořízek

Tvorové země, kteří milují teplý krb a příjemnou společnost, to jsou půlčíci srdnatci; mají málo nepřátel a mnoho přátel. Srdnatci jsou někdy příslušníky jiných ras laskavě nazýváni „dobrý lid“, protože je jen máloco rozčílí nebo pokřiví jejich ducha. Pro mnohé z nich je největší obavou život ve světě se špatnou společností a podlými úmysly, kde by přišli o svobodu a útěchu v přátelství.

Když se půlčíci srdnatci na nějakém místě usadí, hodlají tam zůstat. Není neobvyklé, že na nějakém místě žije dynastie srdnatců několik staletí. Srdnatci nebudují tyto domovy v ústraní. Naopak, dělají co nejvíc pro to, aby se dostali do místní komunity a stali se její nedílnou součástí. Jejich zorný úhel klade spolupráci nad vše ostatní, a schopnost dobře spolupracovat s ostatními je v jejich zemích nejoceňovanější chování.

Pokud jsou vytlačeni ze svých sídel, obvykle se sdrnatci pokouší zachovat tolik komfortu domova, kolik jen mohou. Nesrdnatci s praktičtějšími sklony shledávají srdnatčí cestovní návyky nesnesitelnými, ale jejich bratranci tichošlápci mají obvykle z této nezvyklosti radost – dokud nemusí nést nějaké zavazadlo.

Ačkoliv jsou často pro své domácké myšlení a posedlost skvělým jídlem stereotypně vnímaní jako tlustí a líní, jsou srdnatci obvykle poměrně pracovití. Hbité ruce, jejich trpělivé myšlení a důraz na kvalitu výroby z nich dělá vynikající tkalce, hrnčíře, řezbáře, košíkáře, malíře a zemědělce.

Srdnatci jsou průměrně menší než jejich příbuzní tichošlápci a častěji mívají kulatější tváře. Odstín pleti a vlasů mají stejných barev jako lidé, přičemž mají většinou hnědé vlasy. Na rozdíl od jejich bratranců tichošlápků, mají srdnatci často plavé nebo černé vlasy a modré či zelené oči. Mužům nerostou vousy ani kníry, ale muži i ženy mohou mít licousy až do poloviny tváře a obě pohlaví je splétají do dlouhých copů.

Tichošlápek

Půlčíkům tichošlápkům nezáleží víc na cestě ani cíli; důležité je, aby byli v pohybu. Život tichošlápků je jeden dlouhý průzkum, pokaždé s novými perspektivami, novými městy, nebo novými možnostmi najít něco úžasného.

Tichošlápci obvykle cestují v malých skupinách, s použitím nejpohodlnějšího dopravního prostředku, ale stejně snadno cestují i pěšky. Skupinky se skládají z volně spřízněných jednotlivců, a když se skupiny setkají, členství se často mění. Tichošlápci obvykle vynikají v činnostech souvisejících s cestováním – ať již se jedná o navigaci, zacházení s nákladními zvířaty, pastevectví, plachtění a kolářství – ať jíž tyto zkušenosti získali díky vlastním zručným rukám, nebo od jiných tichošlápků, které potkali při svých cestách.

Tichošlápci jsou velmi společenští a jsou stejně často zvědaví na druhé lidi jako na to, co se skrývá za další zatáčkou. Mají charakteristicky tolerantní a otevřený postoj a jejich zvědavost a ochota se dělit jimumožňuje snadno navazovat přátelství. Díky jejich lehkověrnému přátelství a jednoduchému loučení se tichošlápci mohou ostatním zdát neupřímní. Tichošlápci získali stereotypy jako přelétaví, roztržití, nestálí a nespolehliví. Ale jejich přátelství a známosti, jakkoliv krátké, jsou obvykle opravdové. Usedlý a stabilní život, který si přeje většina ostatních lidí, není součástí jejich povahy.

Mají pokožku, vlasy a barvu očí ve stejných odstínech jako lidé, ale většina půlčíků tichošlápků má oříškově hnědé, nebo hnědé oči a hnědé vlasy. Tichošlápkům nerostou vousy, kromě obvyklých krátkých kotlet, které mají muži i ženy.

Hobiti v Údolí

Hobiti tu jsou dost běžní, hlavně v sousedním Dalelands. Nejste proto nijak omezení v hraní půlčíka a i z řad npc jich tu najdete hodně.