Panská jednota je spolek vládců různých severních sídlišť. Počet členů Rady lordů, která tento spolek řídí, se mění v závislosti na postavení členských měst a politickém napětí v regionu. V současné době jsou v radě Panské jednoty zástupci těchto měst:

• Odhalený Lord z Hlubiny
• Lord ochránce z Letohradu
• Vznešený mág ze Stříbroluní
• Velkovévoda Baldurovy Brány a Maršál Planoucí pěsti
• Vévodkyně z Brodu Dýky
• Marchion z Mirabaru
• Předseda Dlouhého Sedla
• Král Mitrilové síně
• Lord z Amphailu
• Vodní baronka z Yartaru

Panská jednota spojuje nejsilnější obchodní síly Severu. Kromě poskytování vojenské podpory a místa pro mírové řešení neshod jednala Panská jednota vždy v souladu se zásadou, že pokud budou komunity se společnými zájmy vzájemně zapojeny do obchodu, pak je menší pravděpodobnost, že spolu budou vzájemně válčit. Tím, že Panská jednota udržuje silné obchodní vazby jak uvnitř aliance, tak i mimo ni, pomáhá udržovat mír.

Níže najdete informace o těch důležitějších městech – těch, z kterých vaše postava dost dobře může pocházet a nebo o nich alespoň ví.

Baldurova Brána

Na Pobřežní cestě, nějakých čtyřicet mil od Mečového pobřeží proti proudu řeky Chiontar, leží vzkvétající město Baldurova Brána. Přístavní město, které je domovem desítek statítisíců obyvatel, má neúrodnou půdu, ale jeho chráněná zátoka, daleko od přílivu bičujícího pobřeží, z něj činí ideální místo pro obchod se zbožím přes moře na západ, vnitrozemím podél řeky a podél pobřeží. Baldurova Brána je místem obchodu a město těží z finančních operací poskytovaných ostatním a s tím spojeného přílivu peněz.

Baldurově Bráně vládne Rada čtyř, vévodové, kteří mezi sebou hlasují o právních záležitostech a politických rozhodnutích za město. Mezi čtyřmi je vybrán jeden velkovévoda, který je zplnomocněn prolomit nerozhodný výsledek, pokud by Rada uvázla na mrtvém bodě.

Pod radou zasedá Sněm sobě rovných, skupina asi padesáti Baldurianů, kteří se denně schází (i když téměř nikdy v plném počtu), aby diskutovali o budoucnosti města a doporučovali vévodům, jak jednat v malých i velkých záležitostech. Kdykoliv tvoří zhruba čtvrtinu sobě rovných mocní příslušníci společnosti Dolního města, a zbytek jsou členové šlechtických rodin Horního města zvaní patriarové.

Obrana Horního města je v rukách Hlídky, oficiální policejní elity města. Jejich povinností je chránit patriary a prosazovat jejich zákony – a už jen máloco jiného. Ve zbytku Baldurovy Brány zajišťuje bezpečnost a udržuje pořádek žoldnéřská společnost Planoucí pěst, údajně neutrální síla, která se nechá najímat i pro boj ve vnějších konfliktech, pokud to není proti Baldurově Bráně. Podle tradice je nejvyšším důstojníkem Planoucí pěsti jeden z městských vévodů. Členství v Planoucí pěsti není těžké dosáhnout a zkušení dobrodruzi rychle stoupají v hodnostech (a tudíž i politickém vlivu), jakmile se stanou stálými členy. Mnoho důstojníků je bývalými dobrodruhy, kteří přešli na „důchod“ do vojenského života.

V Horním i Dolním městě řídí podsvětí stínová skupina známá pouze jako Cech. Vévodové nepřipouští, že by tato skupina měla nějakou moc – alespoň ne veřejně – nicméně se snaží (přinejmenším formálně) omezit její vliv všude, kde se dá, a jak se dá. Nedokážou spočítat, kolik gangů si činí nárok na území v Dolním a Vnějším městě, ale všechny se zdají být loajální Cechu. Dosavadní snaha o zničení Cechu byla neúspěšná, částečně díky tomu, že nikdo zvenčí nedokáže odhalit vůdce skupiny, ale také díky trestuhodně malému úsilí vládců města chránit své lidi.

Hlubina

Stoupajíc po březích od hlubokého přístavu až na vrcholek velké hory čnící z Moře mečů, to je Hlubina, Město divů a Koruna severu. Pro všechny ve Faerûnu stojí tato velká metropole na vrcholku všech velkých měst – v bohatství, vlivu i stabilitě. Zde obyvatelé pracují, šlechtici se vysmívají, mocní maskovaní lordové kují pikle a intrikují a mezi tím vším tančí obchodníci, shromažďující peníze a vydělávající, jak nejlépe umí. Obchody a obchodníci Hlubiny nabízejí zboží jakéhokoliv druhu z každého koutu Torilu a pokud máte dost peněz a trpělivosti, pořídíte zde i ty nejvzácnější předměty. Dobrodruzi postrádající jedno nebo druhé zde snadno naleznou všechny druhy práce, od jednoduchého doprovodu karavan přes strážení šlechty až po pátrání po troskách nebo prověřování pověstí o příšerách kdekoliv na Severu.

Odhalený lord, vládce města, je vybírán a podporován zahalenými Lordy, kteří nosí masky, róby a amulety, aby se maskovali během veřejných zasedání soudu nebo rad, a kteří dělají politická rozhodnutí za Hlubinu. Každý Hlubiňan má podezření ohledně toho, zda ten či onen vlivný občan je nebo není Lordem města, a někteří z nich jsou ochotní říci své domněnky na veřejnosti, avšak málo z takto označených domněnky potvrdilo a nikdy nebyl předložen důkaz, který by tvrzení potvrzoval.

Ti z pánů města, kteří se neskrývají vůbec – to jsou hlubinští šlechtici, jejichž povýšené chování a nezřzené utrácení udává městu styl, což tvoří trendy po celém Severu v odívání, zbraních, oblíbených cetkách, hudbě a jiných zálibách, které se mění podle rozmaru těch s dostatkem peněz k útratě. Hlubinu za svůj domov prohlašuje více než sedmdesát pět šlechtických rodů, představujících všemožné druhy obchodních zájmů, soupeření a vnitřních svárů.

Být šlechticem s sebou nese velké výhody. Šlechtic, operující z čela ekonomické a společenské hierarchie, může snadno pozvednout průměrného řemeslníka ze dna, srazit naděje bohatého obchodníka doufajícího zajistit si ve městě další smlouvu, nebo poskytnout podporu ambiciózní skupině dobrodruhů potřebujících nalézt slávu a bohatství. Šlechtic má jediného skutečného soupeře, a tím je jiný šlechtic. Takové soupeření je často zdrojem mnoha klepů a intrik, protože hlubinští šlechtici se vždy snaží zachovávat alespoň zdání zdvořilosti během svého hašteření.

I když se dohodnou jen zřídka, jednu věc všechny šlechtické rody vidí stejně, a to, že jejich postavení by nemělo být poskvrněno přistěhovalci, a už vůbec ne někým tak drzým, že se pokusí šlechtický titul koupit.

Nikdyzima

Město šikovných rukou je krásné a pohodové místo. Je to opevněné město se 17 000 obyvateli, převážně lidmi a půlelfy.

Řemeslníci milují krásy Neverwinteru a rádi žijí mezi ostatními řemeslníky ve Městě dovedných rukou. Neustále se snaží překonávat jeden druhého ve snaze o stále větší efektivitu a krásu designu.

Město je po celém Faerunu proslulé svými vodními hodinami, které v říši určují standard přesnosti. Proto se fráze “podle hodin z Neverwinteru” používá, když někdo přísahá na perfekcionismus nebo slavnostně přísahá na vlastní poctivost. Město je také proslulé svými pestrobarevnými lampami ze směsného skla, které mění odstín po celém svém povrchu.

Takové lampy mají někdy tónované, posuvné skleněné okenice několika odstínů. V některých případech jsou okenice očarované tak, že samy mění polohu a mění barvu světla. Neverwinter dal své jméno také Letohradskému noži. Jedná se o drobnou, drahokamy zdobenou dýku vyrobenou tak, aby ji bylo možné ukrýt v hřebenu do vlasů, sponě na opasku nebo náramku.

Neverwinteru vládne lord Nasher Alagondar, sympatický a plešatý válečník, který své město pevně drží ve Svazu lordů. Lord Nasher připravil mnoho intrik a magických příprav proti útokům ze strany válečnického konkurenčního města Neverwinteru, Luskanu. Nasher nedovoluje vytvářet mapy města, například. To proto, aby zaměstnal luskanské špehy a přidal menší míru obtížnosti případným plánům luskanské invaze.

Královským odznakem města je bílý vír – do strany obrácené písmeno M s hroty vpravo. Spojuje tři bílé sněhové vločky; každá vločka je jiná, ale všechny jsou obklopeny stříbrnou a modrou svatozáří.

Lorda Nashera vždy doprovází jeho tělesná stráž, Letohradská devítka. Mají u sebe mnoho kouzelných předmětů, které Nasher nashromáždil během velmi úspěšného desetiletí dobrodružství. V Neverwinteru žije mnoho harfeníků, stejně jako několik zručných a významných trpasličích řemeslníků. Domovem Neverwinteru je také mnoho mágů, včetně Mnohohvězdného pláště, skupiny čarodějů, kteří jsou ve městě skutečnou mocí. Svými kouzly podporují vládu lorda Nashera. Vyrábějí také výbušné glóby pro městskou milici. Ženy a muži slouží v této jízdní jednotce vyzbrojené kopími, dlouhými meči, dlouhými luky, obutými dýkami a ručními kušemi jako rovný s rovným.

Neverwinťané bývají klidní, vychovaní, vzdělaní, výkonní a pracovití lidé. Ve všem, co dělají, jsou pro ně důležité termíny a přesnost. Respektují nejen majetek druhých, ale i všechny zájmy, které jsou pro jiného člověka důležité pro osobní štěstí. “Jít za svým podivínstvím” je neverwintské rčení pro zvláštní nebo bezohledné chování. Každý, kdo pochází z tohoto města, chápe, že je to potřeba.

Celkově je Neverwinter snad nejkosmopolitnějším městem Faerûnu, které uniká chudinským čtvrtím a chápavé soutěživosti Waterdeepu a drsnějšímu klimatu Silverymoonu a větší potřebě obrany proti orkům a jinému zlu. Města v Amnu a Calimshanu o sobě běžně tvrdí, že jsou civilizovanější, ale obchodníci, kteří tam obchodují, vesměs tvrdí, že Neverwinter je skutečně civilizovaný, na rozdíl od některých okázalejších konkurentů, kteří, jak jednou řekl mudrc Mellomir, “dosáhli úpadku, aniž by museli nejprve projít civilizací”.

Neverwinter kontroluje velkou část důlního obchodu od trpaslíků a gnómů, kteří přicházejí z Podzemí různými skrytými cestami, aby se vynořili v různých skladech tohoto města. Město má také rozsáhlé rybářské hospodářství, a to jak z břehů, tak z moře. Díky teplým vodám je to úrodná půda pro všechny formy měkkýšů i ploutvonožců.

Neverwinter také dobře obchoduje s těžbou dřeva z Neverwinterského lesa. Klíčem k přežití Neverwinteru je však jeho význam jako centra řemeslné výroby, vzdělávání a magických inovací. Uprostřed vší podivínské tolerance a rozmanitosti ve městě panuje úcta k mírumilovnosti, zákonu a pořádku. Zdá se, že je to nezbytná jistota, aby se umělci a řemeslníci mohli soustředit na své vlastní projekty.

Stříbroluní

Stříbroluní, dlouhodobě mocný a vlivný člen Panské jednoty – a po celou dobu jejich existence i Stříbrného Pohraničí a Lurauru – je tím, čím by chtělo být mnoho měst: tichou, klidnou říší, kde z důvodů obrany, společně žijí různé rasy pro všeobecné znalosti, oslavy a obranu. Město je primárně osídleno „dobrými“ rasami (lidmi, trpaslíky, gnómy, elfy, půlčíky a půlelfy), ale žádná bytost nebyla odehnána kvůli své rase, ačkoliv drowové nebo orkové, věrní své pravé krvi jsou upozorněni, že ponesou plné důsledky trestu, pokud poruší mír města.

Drahokam Severu je ohromující místo plné rozmáchlých křivek, k nebí se vypínajících věží a budov vestavěných do živých stromů. Pro mnoho elfů je město připomínkou starobylého elfího města z dávných dob; někteří ho nazývají Myth Drannor Severu, a to i v dnešní době, po znovuvybudování a následném pádu tohoto legendárního města. I tam, kde je použit na stavbu kámen, proplétají se břečťan a jiné živé rostliny přes, nad nebo kolem většiny stavebních prvků, což dává většině města nádech zelené barvy.

Navzdory stromové architektuře je Stříbroluní velmi civilizované, honosí se školami hudby i magie, velkou knihovnou, vzděláváním bardů a chrámy či svatyněmi Mieliky, Ogmy, Silvana, Suny, Tymory a Mystry. Vědomosti zde uchované a moudrost získaná z pilného studia, to jsou skutečné poklady Stříbroluní, tak jako jinde může být magie či bohatství.

I když je pohodlné a příjemné bloudit mezi stromy města, každý, kdo přijde do blízkosti řeky Raurin, je ohromen pohledem na Měsíční most: velký oblouk stříbřité energie, který se klene přes vodu. Dokonce i pro ty, kteří pochází z města, je to silný pohled vyvolávající pohnutí a někteří tvrdí, že zahlédli bohyni Lurue (po níž je město pojmenováno) tančit v částečkách prachu nad mostem, když se nikdo jiný nedíval. Vzhledem k jeho kráse je pro všechny, kdo odtud nepochází, návštěva Stříbroluní nejpamětihodnějším zážitkem, jaký kdy získají. I pro ty, kdo pravidelně bojují s nestvůrami nebo používají kouzla, je Stříbroluní místem klidu, rozjímavé krásy, úžasné příležitosti k učení a úlevy od drsné reality Severu.

Lidé hledající ztracené nebo ukryté vědomosti často přichází do Stříbroluní, aby zde nalezli prostředky k jejich získání. Ať už polohu ztraceného města nebo háje získají studiem v Pokladnici moudrosti nebo zkoumáním Mapového domu. Toto jsou jen dva z mnoha domů a budov Konkláve Stříbroluní, velkého centra znalostí a moudrosti, které tvoří většinu jižní části města. Pokud kdekoliv ve Faerûnu existuje mapa, kniha, nebo kouzlo, pravděpodobně se zde o nich nachází zpráva, i kdyby to měla být jen zmínka ve fasciklu nebo vzpomínka jedno z místních velkých mudrců. Svítící Tvrz může být největším shromaždištěm psaných vědomostí na světě, ale pořád je to místo, kde hromadí písemnosti jen z důvodů jejich vlastnění. Stříbroluní je místem, kde se studium a moudrost ctí. Jestliže jen chcete přeložit starověký fascikl ze zapomenutého jazyka, naučit se správnou intonaci složité písně nebo potřebujete lépe pochopit mystické spisy dávno mrtvého mudrce, není lepší místo, kde hledat pomoc, než je Stříbroluní.

Je snadné přijít do Stříbroluní hledat vědomosti o jedné věci a propadnout celoživotnímu studiu – neboť si uvědomíte, že to, po čem jste toužili, bylo právě studium a nikoli jen prosté vyhledávání faktů. Ačkoli jsou ve Stříbroluní k nalezení učitelé a mudrci z každého oboru, je interakce s kterýmkoliv z nich málokdy tak jednoduchá, jako je položení otázky a získání odpovědi. Naučit se sesílat zvláštní kouzlo, najít starověké ruiny nebo porozumět konkrétnímu tajemství v sobě může zahrnovat podstoupení měsíců výuky, abyste učiteli dokázali, že předává znalosti osobě, která si to zaslouží.

Na východě města je Vznešený palác, centrum městské říše a padlého Luruaru. Cimbuří hradeb je vyřezávané do podob jednorožcích hlav. Vojáci Vznešené stráže, odění v zářících stříbrných pancířích, chrání obydlí a sídlo moci a udržují vně ty, kdo nemají uvnitř žádné záležitosti.

Stříbroluní dlouho vedl Nejvyšší mág. Jedna z nejdéle vládnoucích a jistě nejvlivnějších je současný nejvyšší mág, Alustriel Stříbroruká.

Stříbroluní je bráněno několika silami. První jsou Rytíři ve stříbře, válečníci v zářivých zbrojích, kteří hlídají město a okolní země. Důstojníci Rytířů jsou skvěle vycvičeni v taktice a vojenské historii a mají vysoké mínění o svých schopnostech i o schopnos- tech svých druhů, a toto mínění často prezentují navenek. Podporuje je Kouzelná stráž, skupina mocných kouzelníků a čarodějů vycvičených v bojové magii. Poslední je pak městský mythal, velké pole kouzelné síly, které brání tomu, aby se obyvatelé města podíleli na jakémkoliv druhu kouzlení. Kouzla, která vyvolávají plameny, přivolávají stvoření nebo dovolují teleportaci, selžou, pokud je jejich cíl v hranicích mythalu. V případě, že by se nepřítel pokusil překročit Měsíční most, může být klenutí vůlí (vládců města a některými osobami speciálně naladěnými na mythal) zrušeno a útočníci spadnou do řeky.