Pán poznání, Vazač toho, co je známo

Oghma je bohem inspirace, vynalézavosti a vědomostí. Oghma především představuje vědomosti v jejich vrcholné syrové formě – v prvotní myšlence. Aforismy týkající se tohoto pojetí citované věřícími jim slouží jako modlitba, pokud jsou pronášeny nahlas: „Myšlenka nemá žádnou váhu, ale dokáže pohnout horami. Myšlenka nemá žádnou moc, ale dokáže ovládat lidi. Myšlenka nemá žádnou sílu, ale dokáže roztrhnout impérium.

Znalosti jsou největší nástrojem smrtelné mysli, který převáží vše, co bylo vyrobeno smrtelnýma rukama. Než něco začne existovat, musí existovat myšlenka.“

Oghmovi věřící šíří vědomosti a gramotnost, jak jen je to možné. Věří totiž, že mysl by nikdy neměla být spoutána ignorancí, a tak být neschopna poskytnout užitek, který by jinak poskytovala. Není divu, že ti, kdo následují Oghmu, jsou ve sporu s těmi, kdo podporují klam, podvod a nevědomost.

Vědomce mají v oblibě lidé mnoha profesí: kouzelníci, kartografové, umělci, bardi, úředníci, vynálezci, mudrcové, písaři a všichni ostatní, kteří odhalují, uchovávají a vytváří vědomosti a vzdělání. V jednu chvíli bylo uctívání Oghmy jedním z mála organizovaných náboženství na Faerûnu, která měla ustanovenou pravověrnost a kompletní síť chrámů, které se této pravověrnosti držely. Rozkoly během Doby nesnází tuto síť rozbily a nyní existují jednotlivé chrámy a malé sítě přidružených chrámů po způsobu ostatních náboženství.

Pilíře víry

Poznání je nejdůležitější, zvláště ve své surové podobě, tedy v podobě myšlenky. Myšlenka nemá žádnou váhu, ale může přenášet hory. Nemá výšku, ale může ovládnout národ. Nemá žádnou hmotnost, ale dokáže odsunout impéria. Znalosti jsou největším nástrojem lidstva, který převyšuje vše, co vytvořily ruce smrtelníků. Než může cokoli existovat, musí existovat myšlenka.

Vědění je moc a musí se používat opatrně – ale skrývat je před ostatními není nikdy dobré. Alespoň jednou v průběhu každého měsíce by si měli duchovní Oghmy opsat nějakou důležitou informaci, aby se záznamy množily a znalosti se neztrácely.

Oghmánští duchovní nemají potlačovat žádné nové myšlenky, ať se zdají jakkoli falešné nebo bláznivé, ale mají je nechat zaznít a svobodně o nich uvažovat. Nikdy nesmí zabít pěvce ani přihlížet, jak to dělají jiní. Mají naslouchat novým bardům, když je potkají, a sponzorovat bardy, když mohou.

Typický oghmanský úděl nováčkům zní: “Šiřte vědomosti, kdykoli je to rozumné. Neudržujte tajemství, informace se musí říšit. Omezujte a popírejte faleš, pověsti a lživá vyprávění a historky, kdykoli se s nimi setkáte. Napište nebo opište nějakou cennou pověst a alespoň jednou ročně ji volně rozdávejte. Některé spisy schovávej a jiné široce rozšiřuj, aby písemné znalosti Faerunu byly při tvém odchodu ze života větší, než když jsi do něj vstupoval. Sponzoruj, pomáhej a uč minstrely, bardy, písaře a zapisovatele, kdykoli se s nimi setkáš a zjistíš, že je to potřeba. Šíř pravdu a vědomosti po říších, aby se všichni lidé dozvěděli více.

Nikdy nepředávej poselství falešně nebo neúplně, ale vždy tak, jak jsi ho obdržel. Uč každý lid, který o to požádá, číst a psát nebo tolik z těchto řemesel, kolik ti čas a úkoly dovolí – a neúčtuj si za toto učení žádný poplatek.”

Rituály

Slunovrat a Štítosled jsou nejposvátnějšími dny ogmánského kalendáře, protože se při nich uzavírají nebo obnovují smlouvy a sepisuje se mnoho dalších dohod, dluhopisů a podobně. Oghmský kněz však musí každý den dodržovat dva slavnostní rituály: Vázání a Smlouvu. Vázání je ranní obřad, při němž se do hlíny, popela na kamenném oltáři nebo do mysli, pokud je duchovní náhodou spoután nebo jinak neschopen psát, zapisují Oghmovy symboly a zároveň se pronáší tichá modlitba věrnosti a chvály Oghmy. Smlouva je večerní bohoslužba, během níž se nahlas přečte nebo zpaměti přednese úryvek z nějakého moudrého díla, Oghmovi se obětuje píseň nebo báseň a bohu a všem přítomným kolegům duchovním se nahlas přednese nějaký poznatek, který se duchovní během dne naučil.

V klášterech, chrámech a opatstvích Moudrého boha je zbytek dne obvykle vyplněn hlasitým předčítáním z velkých knih o vědě, filozofii a historii na shromážděních, která se konají přibližně každé dvě hodiny. Je třeba poznamenat, že téměř všechny chrámy Moudrého mají své vlastní rituály, které se v jednotlivých chrámech liší.

Kněžství

Každodenní aktivity

Kněží Oghmy jsou tradičně dvojího druhu: ti, kteří zůstávají v chrámech, klášterech a opatstvích a tráví svůj život analýzou, čtením shromážděných svazků a opisováním textů a kouzel podle přání, a ti, kteří se vydávají do světa, aby našli spisy, jimiž jsou naplněny opatské knihovny. Mezi klášterníky vždy existovaly konflikty mezi příliš úzkostlivými pedanty a těmi, kteří se trápí malichernými pravidly a boji, s nimiž se setkávají ve zdech opatství, a raději čelí skutečnému světu jako jedni z poutníků. Většina opatství se živí prodejem map, písařských prací a svitků kouzel. Poutní duchovní jsou často posíláni vyzbrojeni svitky kouzel na výměnu a mincemi, za které opatství nakupují naučená díla a svitky.

Poutní kněží, kterým dojdou opatské fondy nebo kteří jsou nezávislí na nějakém opatství, vytvářejí vlastní spisy z pozorování Faerunu a vydělávají si vyučováním, prodejem map, psaním básní, dopisů, písní a textů pro různé mecenáše a odpovídáním na konkrétní otázky o Faerunu z nashromážděných znalostí. Člen Oghmova duchovenstva může prodat mapu, o níž ví, že se v některých ohledech mýlí, ale že je nejlepší dostupná, nikdy však nemůže vědomě prodat falešnou mapu nebo její kopii. Od Oghmana se očekává, že vydá alespoň jednu knihu a nechá ji doručit do nejméně tří chrámů Moudrého boha. Takovou knihou může být nějaký malý sešitek, například sbírka písňových textů odposlechnutých z pozorování vystupujících minstrelů, nebo to může být i romantická beletrie, pokud taková díla realisticky zobrazují existující společnost nebo místo v Říši a předávají tak čtenáři nějaké pravdivé znalosti.

Kněžský oděv

Všichni kněží Oghmy mají stejný obřadní oděv – bílou košili a kalhoty s vestou z černého a zlatého brokátu. Rukávy košile jsou široké, ale zavazují se na zápěstí. Na vestách, známých jako kantlara, je vyobrazeno mnoho glyfů, sigil, run a symbolů magické moci, tajemného významu a důležitosti v různých říších Faerunu v průběhu věků. Tato označení mohou být libovolného druhu a velikosti a jsou umístěny na libovolném místě oděvu, které si nositel přeje. Kdykoli kněz vystoupí na vyšší úroveň, obvykle ve snové vizi spatří symbol, který má být přišit. Kantlara jsou tedy osobní a individuální oděvy.

Kněží, kteří ztratí svou kantlaru nebo jsou od ní odděleni, mohou používat fialové nebo karmínové vesty zdobené jednoduchým svitkem Oghmy na zádech a symbolem Chelsinary na prsou. Tento symbol, pojmenovaný po významné historické kněžce boha, tvoří dvě sepjaté ruce s prsty nahoře a dotýkajícími se palci. Znamená “učím se”. Je to Oghmův odznak, který používají všichni, kdo ho uctívají, jak laici, tak duchovní, na označení své příslušnosti k jeho věrným.

Kněží Oghmovy odštěpenecké církve (v Sembii) nosí kromě jiného obřadního oděvu vždy také masku harlekýna.

Dobrodružný oděv

Oghmanští kněží se v terénu oblékají velmi volně, nosí, co si sami vyberou, a obvykle si vybírají co nejsilnější zbroj. Oghmanská církev (v Sembii) si zachovává masku harlekýna, ale pouze na území Sembie.

Kněží Moudrého boha jsou povzbuzováni k tomu, aby rozvíjeli veškeré hudební dovednosti, které mají, pod vedením starších duchovních a vzdělaných bardů, a obvykle u sebe nosí nějaký nástroj a také nějaký prostředek na zapisování. Mnozí u sebe nosí předměty drobné chrámové magie známé jako pera Oghmy. Jsou to brky, které se nelámou, na přání pisatele svítí dostatečně jasně, aby bylo vidět i ve tmě, a vytvářejí vlastní nekonečný inkoust: substanci, která se nešpiní ani nebledne a okamžitě zasychá.