Pán písní, Ta skutečná ruka vševědoucího Oghmy

Milil je bohem poezie, výmluvnosti a písní. Je bohem kreativity a inspirace, celých písní, a nejen textů nebo hudby. Reprezentuje dokončenou myšlenku, která je výsledkem procesu od počátečního nápadu až po samotnou realizaci. Milila nejvíce uctívají bardi, trubadúři a jiní umělci, nicméně každý, kdo se připravuje na vystoupení nebo proslov před davem, věnuje Mililovi krátkou modlitbu za úspěšné představení. K Mililovi se také modlí ti, kdo hledají inspiraci v tvůrčí činnosti.

Ikony ho zobrazují jako pohledného muže, někdy člověka, někdy elfa a na místech s velkou půlelfí populací (jako Aglarond) dokonce i půlelfa. Je různě líčen jako mladý či starý, ale jeho identita je vždy zřejmá, protože má u sebe stále svou pětistrunnou harfu ze stříbrných listů. Je ideálem, kterého se všichni umělci snaží dosáhnout: připravený a sebejistý, působivě charismatický, zdroj inspirace pro ty, kdo ho poslouchají. Dokáže si vybavit vše, co slyšel nebo o čem se mluvilo, zatímco hrál, a má úžasnou schopnost improvizace.

Svatá místa zasvěcená Mililovy lze často nalézt na místech určených k představení a v hudebních školách. Ať už se jedná o obrovskou koncertní síň nebo malou místnost pro sbor, vždy musí mít výborné akustické vlastnosti. Mililovi kněží jsou jak sami umělci, tak mecenáši umění, a často u svých svatyní a chrámů působí jako učitelé v oblasti uměleckého vystoupení.

Stejně jako Deneir, tak i Milil je někdy brán, že slouží Oghmovi. V těchto božských vyobrazeních je Milil bohovou levou rukou a je také označován jako Ta skutečná ruka. Tento výraz není míněn jako pomluva pravé ruky (Deneira); spíše, to vyplývá ze skutečnosti, že levorukost je mnohem častěji spojována se značnými uměleckými schopnostmi, a z přesvědčení, že největší umění přichází s přijetím skutečnosti.

Pilíře víry

Milil je bohem kreativity a inspirace, celé písně, nejen textu nebo hudby. Představuje dokončenou myšlenku, proces, který vede nápad od jeho zrodu až k dokončení. V důsledku toho étos Milila učí uvažovat o světě z hlediska pokračujícího procesu, písně, která začíná zrodem a utichá až s posledním akordem.

Nováčci v mililanské víře mají následující úkol: “Život je píseň: Snažte se ji vždycky zkrášlovat. Nezničte žádnou hudbu ani nástroj, nezastavujte zpěváka dříve, než dohraje melodii. Naslouchejte okolnímu světu stejně jako ho naplňujte svým vlastním zvukem. Hudba jednoho zpěváka je hlukem druhého, a proto stále nezní špatně, pokud je její tvorba radostná. Šířte vždy učení o písni a muzikantství. Zpívejte Mililu každý den. Hudba je to nejcennější, co může lid vytvořit – proto podporujte její výuku, používání a uchovávání v každé době a všemi možnými způsoby. Probuďte lásku k písni ve všech lidech, které můžete, a nabízejte její provozování volně u táborového ohně nebo na stezce. Nepřestávejte sami hledat nové melodie, nové techniky a nové nástroje, které byste mohli ovládat.”

Rituály

Zbožní uctívači Milila k němu alespoň jednou denně volají píseň chvály a obvykle také po každém vítězství v bitvě nebo velké věci, která jim přinese užitek. Také se účastní buď osobní písně Pánu všech písní po probuzení, nebo se (v chrámu) připojují k tiše znějícímu sboru Písně o východu slunce. K dalším rituálům patří slavnostní, krásný vícehlasý zpěv Písně smutku, který se provádí při pohřbu kteréhokoli věrného Mililu, a Píseň vítání, která se zpívá, když je někdo přijat do víry.

Kalendářními svátky, které se vyznačují obřady posvátnými pro Milila, jsou Zelený trávník, kdy všichni věřící zpívají Volání květů, a Svatojánská noc, kdy se koná Velká slavnost. K Slavnosti patří hostina, tanec a spousta řevnivosti a vyznačuje se parodiemi a hříšně satirickými písněmi, ale všechny ostatní společné (dvěma nebo více členy duchovenstva a laiky) rituály uctívání Mililu zahrnují zpívané nebo hrané úvodní zvolání, modlitbu a sólovou píseň při klečení před oltářem, jednohlasný chvalozpěv, po němž následuje kázání nebo prosba k Pánu písní (a přinášení případných darů), a pak závěrečná píseň, která stoupá k hromovému, velkolepému crescendu, jež obvykle přiměje zbožné posluchače nebo účastníky k pláči radostí – a ty, kteří vyznávají jiné náboženství, k zastavení a údivu.

Kněžství

Každodenní aktivity

Většina kněží tráví čas učením se textů, melodií a toho, jak je nejlépe předvést na pomalu se rozšiřující repertoár nástrojů v chrámech i na cestách. Dbají na to, aby si zapisovali jak původní skladby, tak ty, které se naučili, a také zaznamenávají melodie pomocí kouzla zpívajícího kamene pro ty, kteří se ještě nenarodili. Takové záznamy mají být schovávány v úkrytech i uloženy v chrámových sklepeních, aby bylo přežití hudby co nejpravděpodobnější. Působí také jako učitelé pro všechny, kdo se hlásí k víře v Milila nebo kdo si zaplatí za školení, a také posuzují mnohé bardské soutěže a rozhodují bardské spory mezi jednotlivci, společnostmi nebo kolejemi.

Mezi nimi však jsou i dobrodružnější kněží. Putují po cestách Faerunu a zachraňují nebo chrání jak obyčejné minstrely, tak velké bardy, když se tito jedinci dostanou do těžkých časů nebo do nebezpečí. Doprovázejí také dobrodruhy jiné víry při hrdinských činech, aby mohli skládat balady o tom, co se jim přihodilo. Vydávají se také na vlastní dobrodružství, aby získali hudbu, nástroje a podobně ze starých ruin a hrobek nebo se dozvěděli o dávno zaniklé hudbě.

Kněžský oděv

Kněží nosí roucha z bohaté, lesklé látky – obvykle karmínové barvy zdobené zlatými draky, bardy nebo bojovníky, kteří se klenou a spirálovitě vlní po celé délce oděvu. Kovové zvonkohry se často nosí jako náušnice, náramky nebo na náramcích, když jsou venku, ale ty jsou vždy snadno odnímatelné, aby nerušily muzicírování. Vlasy se nosí krátké nebo – v případě dobrodružnějších – svázané do zlaté síťky, aby nepřekážely při hře na nástroje nebo při ostrém poslechu. Jejich posvátný symbol může mít podobu skutečné harfy nebo symbolu Milila zformovaného do umělecky zpracovaného šperku.

Dobrodružný oděv

Kněží dávají při dobrodružstvích nebo cestách přednost bezpečí plné zbroje (často zdobené a vyšívané) a brání se pomocí magie, palcátů a očarovaných hudebních nástrojů. Písně mají své místo, ale ve světě plném orků, draků a kritiků je nejlepší být připraven na všechno.