Panna bolesti, Paní metly, Ochotný bič
| Symbol | Černý devítiramenný bič, jehož konce jsou zakrvácené a ostnaté, nebo (ve starších dobách) křídově bílá, štíhlá, ženská levá ruka, prsty dolů, z každého z nich kapou tři kapky krve |
| Sféra | Skály zkázy a zoufalství |
| Přesvědčení | Zákonné zlo |
| Portfolio | Bolest, zranění, agónie, trýzeň, utrpení, mučení |
| Uctívači | Mučitelé, zlí válečníci, sadisté a masochisté, zvrhlíci |
| Přesvědčení kleriků | ZN, NZ, ChZ |
| Domény | Smrt |
| Zbraň | Trýznitel (bič) |
| Moc | Nižší bůh |
Pro věřící Loviatar není bolest prostředkem k dosažení cíle, ale samotný cíl. Pro ně není nic srovnatelného s utrpením a veškerá bolest je svatá, od surové krutosti, přes vznešené mučení až po emocionální muka zlomeného srdce nebo zrady.
Bolest, kterou člověk cítí, je důkazem pozornosti Paní, a proto jsou její věrní notoričtí sebemrskači. Bolest je také cestou k moci, ať už jde o schopnost ji způsobit nebo o schopnost ji vydržet. Za ideální je považováno chladné a kruté chování, protože nejlépe napodobuje Paní metly, a ze stejného důvodu její věrní oceňují krásu, kulturní vytříbenost a určitou zkušenost v manipulaci.
Ačkoliv jsou chrámy Loviatar vzácné, její věřící jsou četnější, než by se zdálo. Loviatar si samozřejmě jako své vyvolené božstvo vybírají ti, kdo způsobují bolest, včetně mučitelů a jiných, kteří potřebují zlomit vůli svých obětí. Oblíbili si ji sadisté a masochisté, a někteří její následovníci tvoří kultické skupiny tajných přívrženců. Každou z těchto skupin vede někdo, kdo si libuje ve způsobování bolesti a podrobování ostatních své vůli, podporovaný a opírající se o celou řadu submisivních patolízalů.
Uctívači Loviatar se vyjma lidnatějších měst zřídkakdy shromažďují ve větších počtech. Když tato malá seskupení věrných fungují na těchto místech nenápadně, tak si jich všimne nebo způsobí rozruch při jejich kultovní činnosti jen málokdo. Trpící, kteří snáší bičování, však nejsou vždy dobrovolní účastníci a Loviatařiny kulty občas fungují v tajných otrokářských kruzích, které mohou zaujmout pozornost úřadů. Otevřené uctívání Loviatar a chrámy, které jsou jí zřetelně zasvěceny, lze najít jen velmi zřídka, pokud se nejedná o země, kde je praktikování otroctví běžné.
Pilíře víry
Loviatar učí, že svět je plný bolesti a trápení a že nejlepší, co může člověk udělat, je snášet rány, kterým se nelze vyhnout, a vrátit co nejvíce bolesti těm, kdo se provinili. (Mrazivě) věří, že skutečné potěšení lze získat pouze bolestí. V loviatské víře jsou silní ti, kdo zakusí bolest a usilují o ni.
“Laskavost je nejlepším společníkem bolesti a zvyšuje intenzitu utrpení. Milosrdenství a poskytnutí nečekaného uzdravení dává lidem naději, aby jejich bolest byla ještě sladší. Nezasloužená krutost obrátí všechny lidi proti tobě. Chovej se svůdně a působ bolest a muka těm, kteří si je užívají, stejně jako těm, kteří si je zaslouží nejvíce nebo by jim nejvíce ublížila. Bič, oheň a chlad jsou tři bolesti, které zbožného člověka nikdy nezklamou. Šiřte mé učení, kdykoli je trest vyměřen. Bolest zkouší všechny, ale odolným a pravdivým dodává sílu ducha. Není pravého trestu, pokud trestající nezná disciplínu. Kde je bič, tam jsem já. Bojte se mě – a přesto po mně tužte.”
Rituály
Nejzákladnějším rituálem Loviatů je ranní a večerní modlitba v pokleku, která se provádí po jedné ráně bičem. Další rituály víry se soustředí na svěcení vína, bičů, svatých symbolů a dalších předmětů – jak praktických, jako jsou léčivé lektvary, tak strašlivých, jako jsou mučicí nástroje – používaných zbožnými a na oslavu povýšení v kněžské hodnosti.
Všechny čtyři sezónní svátky oslavují Loviatané obřadem bolesti a čistoty: kruhovým tancem zpívajících kleriků, který se provádí na ostnatém drátu, trnech nebo rozbitém skle či křišťálu a při němž se kněží nechávají vybízet k většímu úsilí biči kněží vysokých hodností a je doprovázen bubnováním laických věřících. Nad kruhem postupně stoupá rudá záře a vytváří mihotavý oblak. Pokud má Loviatar důležité poslání, o kterém chce promluvit, je s touto skupinou stoupenců obzvlášť spokojená nebo chce projevit svou nelibost, zjeví se v srdci oblaku. Pokud se Loviatar nezjeví, rituál po půl hodině končí a kněží se uzdraví.
Každou dvanáctou noc (pokud se taková noc nekryje s Obřadem bolesti a čistoty, který ji předchází) členové kněžstva slaví menší Obřady svíce, při nichž zpívají, zpívají a modlí se, zatímco tančí kolem zapálených svící a opakovaně procházejí některými částmi svého těla jejich plameny nebo přes ně, dokud obřad neskončí tím, že nejvýše postavená kněžka uhasí svou svíci posvěceným vínem.
Kněžství
Každodenní aktivity
Jako jeden z temných bohů má Loviatar ráda, když se jí někdo bojí, a její duchovní mají nařízeno šeptat o její všudypřítomné moci v temnotě poté, co způsobí bolest. Jejich hlavním úkolem je neúnavně působit utrpení, a to jak rozsáhlé, tak osobní. Tato práce může být stejně brutální jako bičování potkané skupiny orků, dokud neutečou, nebo stejně rafinovaná jako lámání srdcí mladých šlechticů předstíráním zamilovanosti do galantních osob, snahou o rozbití stávajících milostných a přátelských vztahů a zapojením se do skandálních afér, než chladně odvrhnou oběti a odejdou. Činnost obezřetných uctívačů Loviataru by nikdy neměla být tak nápadná, aby se je místní úřady vydaly na první pohled uvěznit nebo zmařit, ale takové aktivity by měly být energické a četné. Být dobrým hercem – a být nápadně krásný nebo mít zkušenosti s používáním kouzel, aby tak vypadal – jsou pro Loviataře velmi užitečné vlastnosti, ale nejúspěšnější Loviataři jsou ti, kteří rozumí způsobům a povaze lidí, a tak vědí, jak jim způsobit co největší bolest a jak s nimi za tímto účelem manipulovat.
Kněžský oděv
Loviatané obou pohlaví nosí vysoké černé boty, černé nákrčníky a dlouhé černé rukavice, které jim sahají až po ramena. Nosí také odvážně vypadající kožené postroje na tělo přes nebo pod rituálními rouchy s bočními rozparky ledově bílé nebo černé barvy lemované šarlatovým hedvábím (takže pohyby způsobují rudé záblesky).
Loviatané jsou obvykle vyzbrojeni dýkami s pilovitým ostřím a biči. Typický kněz nižší hodnosti má dýku u pasu, další v jedné botě a ostnatý bič s šestimetrovým dosahem. Kněžka “plné” (střední) hodnosti k této výbavě přidává ostnatý kočičí bič s dosahem 4 stopy a případně černý kovový palcát s uspávacím jedem v duté rukojeti, takže první úder uvolní jed.
Dobrodružný oděv
Loviatarští kněží a kněžky nosí skládanou zbroj, která připomíná šupinovou zbroj. Obřadní oděv je však lehký a určený spíše pro módu než pro ochranu. Je konstruován tak, aby spíše zdůrazňoval postavu nositele než aby poskytovalo skutečnou ochranu.