Paní mrtvých, mstitelka, pomstychtivá bánší

Kiaransalee je mrtvá a její jméno bylo vymazáno ze světa. Její uctívači si na ní nepamatují a všechny rituály, domény a portfolio přešli na Lolth, která ji zabila. Rozdílný přístup k uctívání, ale pořád jde o Lolth.

Kiaransalee je drowské božstvo pomsty a nemrtvých. Vzývají ji ti, kdo hledají odplatu, temné umění nebo chtějí prodloužit život. Vzestup Kiaransalee jako temné bohyně zla předcházel dokonce i vyhnání Araushnee ze Seldarinu, ale Paní mrtvých byla dlouho nedobrovolnou vazalkou Královny pavouků, schopnou jen drobných rebelských činů (jako byla pomoc elfské hrdince Kethryllii při záchraně jejího milého z Lolthina panství). Kiaransalee byla kdysi smrtelná, mocná temná elfská nekromantka-královna na světě známém jako Threnody. Královna byla vyhnána svým manželem, králem Threnodie, za své nesvaté experimenty na kdysi živých. Kiaransalee uprchla s malou skupinou stoupenců, které pak přeměnila v nemrtvé služebníky, aby si zajistila jejich loajalitu. Paní mrtvých pokračovala ve svých nekalých experimentech v tajnosti po celá staletí, než vytvořila armádu nemrtvých, aby se pomstila. Po armádě Pomstitelky se z Threnodie stal mrtvý svět a strůjkyně jeho zkázy uprchla se svými nemyslícími služebníky do Propasti – kde nakonec sama převzala část božské moci -, aby unikla hněvu elfských bohů.

Teprve v nedávné době dosáhla Kiaransalee určité nezávislosti na Pavoučí královně, a to díky úspěšnému útoku na konkurenční mocnost, která v Propasti dlouho sídlila. Nedávno Kiaransalee vybojovala Thanatos, chladnou rovinu ledu, řídkého vzduchu a černého měsíčního nebe, známou jako Břicho smrti, od Orkuse, bývalého pána nemrtvých v Hlubině, jako pomstu za dávno zapomenutou urážku. Ačkoli neměla moc vymazat samotnou vzpomínku na Orkuse z myslí multiverza poté, co zabila knížete nemrtvých, Kiaransalee magicky vymazala jméno zesnulého lorda, ať už bylo zaznamenáno kdekoli a jakkoli. Po zabití svého nepřítele a jeho mrtvoly unášené astrální rovinou Paní mrtvých zabila všechny Orcusovy služebníky a zástupce (až na jednoho, kterého přijala do svých služeb) a ukryla legendární Orcusovu hůlku tam, kde ji nikdo nikdy nemohl najít – nebo si to alespoň myslela.

Nedávné události naznačují, že se Orcus alespoň na čas vrátil jako nemrtvý bůh, který si říká Tenebrous. Ani Kiaransalee není známo, zda se kníže nemrtvých úspěšně proměnil v nemrtvého boha, zda byl navždy zničen, nebo jen čeká na další příležitost k návratu do (ne)života. Bez ohledu na pravdu je Kiaransalee přesvědčena, že se její bývalý nepřítel nakonec vrátí, a tak Paní mrtvých pohlcuje nové úsilí najít a zlikvidovat každou poslední stopu po Orcusovi i Tenebrousovi.

Paní mrtvých se dlouho trápila pod Lolthinou nadvládou a jen drtivá síla Pavoučí královny držela Kiaransalee na uzdě v její dlouho plánované pomstě. Kiaransalee, která je pohlcena neznámým osudem Tenebrousu, nemá příliš velký zájem o kontakty s jinými mocnostmi. Přesto si svými aktivitami na Faerunu vysloužila nepřátelství Dumathoina, Kelemvora a Jergala a možnost spojenectví s Hoarem i Velsharoonem.

Paní mrtvých je krutá, zvrácená a pohlcená myšlenkami na pomstu. Kiaransalee už dávno propadla šílenství, ale zachovala si svou zvrácenou lstivost a jasnou vzpomínku na každou urážku nebo urážku, která jí byla způsobena – ať už skutečnou, nebo domnělou. Revenancerka je silně chaotická a rychle se rozčiluje a plánuje temnou pomstu proti všem, kdo jí ublížili. Kiaransalee dává přednost bezmyšlenkovité společnosti nemrtvých, kterými může manipulovat podle své vůle, před vnímajícími bytostmi schopnými samostatného myšlení. Raději řeší problémy sama, než aby věřila, že někdo jiný splní její představy.

Nakonec to ale nebyl Orcus, ale Lolth, která jí vyhladila, vymazala jméno ze vzpomínek uctívačů a absorbovala její sílu.

Pilíře víry

Smrt si přijde pro všechny a krutá pomsta čeká ty, kdo promarní svůj život malichernými starostmi této existence. Skutečná moc pochází pouze z bezvýhradné služby kdysi mrtvým, z ovládnutí smrti a z případného zaslouženého postavení jednoho z věčně žijících ve smrti. Lovte, zabíjejte a oživujte ty, kdo pohrdají mocí Mstitele, a na jakoukoli urážku odpovězte tisícinásobně, aby všichni poznali přicházející moc Kiaransalee.

Rituály

Zatímco každý kněz vykonává každý měsíc několik drobných pobožností ke Kiaransalee, Thanatoské kněžky uctívají Paní mrtvých v jediný výroční svátek – Hrobnice -, který se slaví vždy v předvečer půlnoci. Hrobnice se slaví individuálně, přičemž každý kněz oživí tolik nemrtvých bytostí, kolik jen může. Všichni tito nemrtví – známí jako Lovci pomsty – jsou pohlceni myšlenkami na pomstu vůči svým vrahům a neomylně je během následujících 24 hodin vyhledávají. Pokud je Lovec pomsty zničen, už znovu nepovstane. Lovci pomsty se vracejí do svých hrobů, pokud je to možné, jakmile uplyne 24 hodin od jejich oživení nebo jakmile vykonají svou pomstu.

Kněžství

Každodenní aktivity

Kiaransalští kněží jsou vzácní, skrytí a obvykle se vyskytují v malých drowských komunitách nebo zvláštních enklávách. Jsou to zástupci pomsty, kteří plánují pomstu ntěch, kdo kněžstvo zabili, ublížili mu nebo ho jakýmkoli způsobem urazili. Pravidelně se také vydávají na výpravy za zabíjením jiných, aby získali mrtvoly k oživení nebo aby ukradli mrtvoly nedávno pohřbených. Významnou roli zaujímají při pronásledování drowských otroků.

Kněžský oděv

V kostele Kiransalee mají v oblibě volná černá roucha s kapucemi pošitými kostí a slonovinou. Duchovní nosí na vyholených hlavách šedé lebky a na každém prstu kromě palce tenké stříbrné prsteny. Všechnu nepokrytou kůži, například obličej, ruce a nohy, si natírají šedavou pastou z popela spálených mrtvol. Svatým symbolem víry jsou stříbrné prsteny, které nosí, jak je uvedeno výše.

Dobrodružný oděv

Kněží Kiaransalee mají zakázáno nosit jakoukoli zbroj, raději důvěřují své vlastní magické obraně a bojovým schopnostem svých nemrtvých strážců. Mnozí kněží nahrazují jeden ze svých obřadních prstenů stříbrným ochranným prstenem, který doplňuje jejich obranu. Členové duchovenstva revenantů jsou vycvičeni v zacházení s nejrůznějšími zbraněmi, většina z nich však dává přednost tenkým otráveným čepelím, garrotám a palcátům, aby minimalizovali škody na tělech, která by mohla být později oživena.