Konečný písař, Nemilosrdný, Ponurý senešal

Podle legendy je Jergal starodávným božstvem. Příběh vypráví, že v dobách Netherilu byl uctíván jako bůh smrti, vražd a svárů. Přesto ho postupem času začalo jeho postavení nudit. Později jednoho dne tři smrtelníci, všichni do jednoho mocní dobrodruhové, nalezli Jergala v zemi mrtvých, aby ho zničili a převzali jeho moc. Než tak mohli učinit, Jergal se klidně vzdal svého kostěného trůnu a dovolil každému ze tří smrtelníků, aby si vzali část jeho božství. Tak se stalo, že Bane převzal doménu sváru, Myrkul začal vládnout mrtvým a Baal ovládl doménu vražd. Jergal přišel o své bývalé postavení a stal se písařem mrtvých. Jergal je nyní vnímán jako cituprostý správce mrtvých. Je považován za zapisovače těch, kdo přichází ze světa živých a pomáhá Kelemvorovi v tom, aby byly duše řádně spojeny se svým příslušným posmrtným životem. Zřídkakdy je přímo vzýván, výjimkou jsou pohřby a pak ti, kteří udržují zvyk psát jména zesnulých na kousek pergamenu a ten vložit do úst nebožtíka. Tento rituál je obvyklý především v místech, kde hrob či hrobka jednotlivce není označena jménem osoby.

Jen málo lidí si bere Jergala jako osobní božstvo, a většina těch, kdo to dělají, se zabývá nějakým způsobem prací s mrtvými. Jergalovi kněží slouží v komunitách jako pohřebníci a správci hrobů. Jergal nemá žádné chrámy mimo opuštěných míst, zasvěcených jeho starému, temnějšímu ztělesnění, ale jeho kněží jsou vítáni v chrámech Kelemvora, Deneira a Myrkula. Jeho věrní posílají své roční úmrtní záznamy na svatá místa, kde jsou záznamy tohoto druhu uchovávány.