Pán všech rytin a obrazů, První písař, Oghmův písař

Deneir je bohem písemnictví a gramotnosti, patronem umělců a písařů. Jeho mocí je přesně vyjadřovat a popisovat, psát a číst, a předávat informace. V legendách je Deneir často líčen jako písař ve službách Oghmy a někdy je považován za Oghmovu pravou ruku.

Je to běžnou praxí, že ti, kdo píší dopis nebo zaznamenávají informace, se modlí k Deneirovi, aby se vyhnuli chybám. Podobně i umělci vzývají Deneira před začátkem a po dokončení obrazů, zvláště iluminací rukopisů, tapisérií vztahujících se k příběhům a každému podobnému pokusu použití umění k zachycení skutečnosti.

Stoupenci Deneira věří, že informace, které nejsou zaznamenány a zachovány pro pozdější použití, jsou ztracené. Považují písemnictví za dar bohů, dar, který by měl být rozšiřován a vyučován. Jeho následovníky jsou písaři a učenci, oddaní stejně jako jejich patron uchování písemných děl, ale také je tvořících, protože říkají, že samotný Deneir je ukrytý v čarách, tvarech a pasážích všech jejich děl. Kněží Deneira také skládají přísahu dobročinnosti, vedoucí je k přijímání žádostí o psaní dopisů a přepisování informací pro ostatní.

Jeho stoupenci bývají často individualisté, sjednocení svou společnou vírou, ale nezajímající se příliš o náboženskou hierarchii a protokol. Toto chování podporuje skutečnost, že Deneirovo požehnání božskou magií je častěji propůjčováno těm, kdo se ztrácí v písemných dílech než těm, kdo jsou rádi součástí jakéhokoliv chrámu nebo mnišského řádu. Rozjímáním nad nejposvátnější knihou víry, Rukovětí všeobecné harmonie, je nejúčinnější způsob, jak si zasloužit Deneirovo požehnání.

Pilíře víry

Stoupenci Deneira věří, že informace, které nejsou zaznamenány a uloženy pro pozdější použití, jsou ztracené. Každý, kdo znehodnotí nebo zničí knihu, by měl být potrestán úměrně hodnotě ztracených informací, pokud je plně nenahradí. Deneirráth si musí všechno zapisovat a nechat přepisování zapsaného vyplnit každou jinak nečinnou hodinu. Kopie všech písemností, které shromáždí, mají přinést do každého deneirského chrámu, kam dorazí (nebo je tam okopírovat), aby se vědomosti šířily a nic se neztratilo.

Informace by měly být pro všechny zdarma a všichni by je měli mít možnost číst, aby prolhané jazyky nemohly vše překrucovat. Deneirrath má zapisovat vše, co lidé říkají, čemu věří a co pozorují, a nechat na ostatních, aby posoudili, co je pravdivé, hodnotné a správné – neboť co není napsáno, je ztraceno, a musí být prostor pro všechny chutě, všechny jazyky a všechna vyjádření. Informace, které neškodí, by měly být volně dostupné všem.

Gramotnost je důležitým darem Deneiru a měla by se šířit a vyučovat. Deneirrath se musí naučit číst a psát a naučit to alespoň deset smrtelníků, kteří Deneir nectí, také, aby se taková vzdělanost rozšířila. Stoupenci Deneiru také složili přísahu dobročinnosti, takže nemohou odmítnout žádost jiného člověka o psaní dopisů a přepisování informací. Pokud je ten, kdo o to žádá, v nouzi, nemohou si za plnění těchto povinností vzít žádnou odměnu, ačkoli těm, kteří si takové služby mohou dovolit, mohou účtovat přiměřenou sazbu. Deneirrathové musí zachovávat tajemství, kterým jsou vystaveni při plnění svých charitativních povinností, pokud je k tomu zavazuje přísaha nebo jejich morální kodex.

Rituály

Jediným svátečním dnem, kdy se v deneirském chrámu konají zvláštní obřady, je Shieldmeet, kdy se vynášejí kopie starých smluv k veřejnému nahlédnutí a každý smrtelník může požádat o nahlédnutí do kopie jakéhokoli (nemagického) spisu v jakémkoli deneirském chrámu, kam se může vypravit. O takové záznamy a spisy však musí být výslovně požádáno (nikoliv “každá smlouva sepsaná vévodou Teranzanem”) a nesmí porušovat slib mlčenlivosti chrámu. Shieldmeet je den, kdy se slaví Zlacení: obřad, při němž se kněží shromáždí ve velkém kruhu kolem levitujícího rukopisu a pronášejí zvláštní kouzla, z nichž každé vtiskne na stránku jedno zlaté písmeno, aby se na něm v následujících dnech objevila Slova Deneiru napsaná velkými písmeny, která budou veřejně vystavena. (Povinností mladších Deneirrathů je pronásledovat a trestat zloděje, kteří písmena strhávají nebo seškrabují ve snaze získat skrovné zlato.)

To neznamená, že by Deneirrathové nedodržovali složité rituály. Dělají to na denní bázi. Tyto četné obřady zahrnují zpěvy, zpívané modlitby a čtení odpovědí, stejně jako soukromé, osobní modlitby. Někteří staří kněží pronášejí modlitbu s každým iluminovaným písmenem, které začnou psát, a znovu, když ho dokončí – nebo kdykoli poprvé udělají značku na panenskou stránku. Většina Deneirrathů se modlí ke svému božstvu, když se pustí do velkého úkolu, jako je opsání šlechtického rodokmenu, vytvoření mapy nebo opsání minstrelské knihy balad na prodej ve větších a náročnějších městech říše.

Kněžství

Každodenní aktivity

Hlavním úkolem deneirských kněží je shromažďovat a zapisovat – nebo přepisovat, pokud je to již napsáno – vědomosti a tvůrčí věci (beletrii, básně, texty písní, vtipy a deníky), aby se nic z napsaného neztratilo. Někteří kněží nikdy neopouštějí opisovací kláštery velkých chrámů, zatímco jiní se potulují mezi chalupami a horskými usedlostmi a opisují staré polozapomenuté balady, za které mohou zaplatit nějakému bezzubému šedivci, aby se je pokusil zazpívat. Jiní provozují bohaté půjčovny v rušných městech Sembie nebo jezdí do nebezpečí po celém Faerunu a vloupávají se do starých hrobek a hloubí ruiny, aby našli ztracené a zapomenuté spisy, než se takové věci navždy rozpadnou. Právě díky těmto činům si Deneir vysloužil přezdívku “písař Oghmy”.

Mnozí prostí lidé po Říši však považují Deneirráta za písaře lidu, protože když se stanou kněžími, složí zvláštní milosrdný slib: psát dopisy a přepisovat informace pro kohokoli, kdo je o to požádá, pokud nebudou muset přepisovat nic magického (hlavně kvůli vlastní bezpečnosti) nebo zapisovat něco z vlastních znalostí, co by odhalilo tajemství ostatních. (Deneirský kněz uvězněný a pověřený, aby sepsal seznam všech gramotných lidí ve svém městě nebo seznam všech, pro které v posledních deseti letech sepsal dopisy týkající se finančních záležitostí, by to odmítl). Chudí dostávají takové služby zdarma, průměrný prostý člověk za cenu papíru a inkoustu plus jeden stříbrňák a bohatší žadatelé platí běžné sazby. Tyto sazby často dosahují až 4 grošů za stránku za jednoduchý text a dvojnásobku i více za poměrně jednoduché iluminované spisy. O velkých projektech se musí vyjednávat, ale v pomalejších časech lze v místních komunách a barech potkat deneirské kněze, kteří píší dopisy za ty, kdo toho nejsou schopni. Skutečné bohatství však může získat kněz, který je požádán, aby něco napsal v přísném utajení – cena Tichého písaře totiž může být vysoká, přičemž třetina připadne knězi a dvě třetiny nejbližšímu deneirskému chrámu.

“Přísně důvěrné” znamená, že nikdo mimo víru nikdy neuslyší ani nepřečte to, o čem kněz dostal příkaz mlčet. Pověsti o tom, že se tajné spisy sepisují a uchovávají v tajných knihovnách, které má Deneirrath, jsou pravdivé. Těmito tajnými knihovnami může být cokoli od tajných chodeb v chrámových kancelářích a dutých sloupů ve svatyních až po velké sklepy a dokonce “zakázané věže” ve větších opatstvích a klášterech. Deneirrathské skrýše tajných spisů jsou vždy střeženy kouzly a obvykle také nestvůrami, které sahají od strážných pavouků až po strážní duchy. Kouzelné spisy jsou před cizími lidmi vždy utajovány. Deneirrathové nikdy nepřiznají, že jejich starší kněží ve skutečnosti opisují kouzla a vyrábějí některé svitky, které chrámy prodávají dobrodruhům, šlechticům a bohatým obchodníkům.

Dalším důležitým úkolem deneirských duchovních je vzdělávat ostatní ve čtení a psaní, za což se vybírají pouze symbolické poplatky. Chrámy a opatství víry však vybírají vysoké poplatky za školení nevěřících, aby se stali kvalifikovanými písaři, limnery (umělci), iluminátory, knihaři a pergameníky.

Kněžský oděv

Deneirrathové nosí odznak boha vždy na sobě – když už nikde jinde, tak na zlatém kroužku, který nosí na čele. Nikdy jim také nechybí jejich nejdůležitější poznávací znamení, všudypřítomné psací potřeby: trojúhelníkové kožené váčky připevněné k pravému boku, které obsahují papír, inkoust a pera. O Deneirratech a jejich soupravách se říká: “Pokud je Deneirrath nahý ve vaně a strop nad ním vzplane, popadne nejprve všechny knihy v místnosti, pak svou psací soupravu a nakonec dveře, přičemž oblečení nechá skromnějším mužům.”

Standardním oděvem deneirských kněží, a to jak při běžném denním nošení, tak při obřadech, je opálená, bělavá nebo bílá tunika s tuhým kruhovým límcem, bryndáky a středně dlouhý ozdobný plášť, kterému se ve městech na Mečovém pobřeží říká vířivý (protože nic nezakrývá proti zimním větrům a nepříznivému počasí, ale pouze se za nositelem velkolepě vlní). Barva pláště označuje hodnost klerika, od šikmo černobíle pruhovaného pro Aplikanty, přes černý pro Podkněze, černý s kaštanovým límcem pro Aspiranty, černý s šedým středovým pruhem pro Plnohodnotné kněze, šedý s černým lemováním pro Kněze Iluminátory, celá šedá pro Kněze kaligrafy, indigová pro Kněze redaktory, sépiová pro Kněze sekretáře, tyrkysová pro Kněze knihovníky, královsky modrá pro Aspiranty písaře, bílá se zlatým lemováním pro Plnohodnotné písaře a čistě bílá pro Vrchní písaře.

Dobrodružný oděv

Deneirští klerici na cestách nosí to, co je pro jejich konkrétní poslání nejvhodnější, ale vždy mají na sobě jak psací potřeby, tak odznaky se symbolem Deneira.