Princ lží, Temné slunce, Černé slunce

Cyrik je bůh, který se zrodil z událostí v Čase soužení. Získal stoupence a portfolia mnoha starých zlých bohů a bojuje za jejich udržení. Jeho mocenská základna je obrovská a je jednou ze tří větších mocností zla ve Faerunu. Mezi nejvýznamnější z bohů, které pohltil, je Mrtvá Trojice – Bhaal, Myrkul a Bane. Všichni tři jsou po smrti a jejich uctívači se klaní novému vládci zla.

Zhruba třicet let zpátky se novopečený bůh pokusil vytvořit svatou knihu, Cyrinshad, která po prečtení ovládla sílu čtenáře a donutila ho uvěřit, že právě Cyric je středem vesmíru a vše, co se děje, se děje díky němu.

Cyrinshad fungoval, jak se jeho první čtenář (Cyric sám) přesvědčil – dočista zešílel a pevně věří, že vše, co napsal, je pravda.

Cyrikovo šílenství na sebe bere řadu podob, včetně vizí a neustálého sboru hlasů, které mu hučí a sténají v jeho mysli. Tyto hlasy mohou být částmi Cyrikova vlastního rozvráceného vědomí nebo to mohou být pozůstatky bohů, které Cyrik zabil nebo si přivlastnil jejich portfolia. Cyric je malicherný, megalomanský a zcela sebestředný. Rád klame a uvádí v omyl jak dobře smýšlející, tak i zkažené jedince, a pak odhalí svůj podvod, když se dopustí nějaké osudové chyby v úsudku nebo provedou osobně zničující čin, který jim zničí život. Jeho oblíbeným nápojem jsou slzy zklamaných snílků a milenců se zlomeným srdcem, které pije ze stříbrného poháru vykládaného drobnými rubíny ve tvaru rozervaných srdcí.

Pilíře víry

Cyrikova víra je vírou v kontrolu jakýmikoliv prostředky. K šíření svého slova používá stejnou měrou sílu i podvod. On (nebo masky, které nosí) je velmi uctíván těmi, kdo mají černá srdce a zlé skutky, od drobných vrahů až po zlé vládce říší.

Cyrikovi kněží mají následující kréda:

“Smrt zrádcům. Smrt všem, kdo se staví proti Cyrikovi. Skloňte se před nejvyšší mocí Cyrikovou a vydejte mu krev všech, kdo nevěří v jeho nejvyšší moc.”

“Bojte se a poslouchejte ty, kdo mají moc – ale pokud jsou slabí nebo se oddávají sledování vzdušných cílů nejasného dobra, zabijte je ve jménu Temného slunce. Bojuj proti všem duchovním jiných vyznání, neboť jsou to falešní proroci a síly, které se staví proti Jediné pravé cestě.

“Přineste smrt těm, kdo se staví proti právoplatné církvi Cyrikově, a těm, kdo se snaží nastolit nebo udržet mír, pořádek a zákony. Veškerá právoplatná autorita pochází z Cyrika a všechny ostatní autority musí být vyvráceny.

“Nepropadejte otevřené vzpouře, neboť když pochodují zástupy, probouzejí se všechny víry a bohové. Daleko lepší je skolit jednoho nepřítele po druhém a udržovat všechen lid ve strachu, neklidu, v neustálém sváru – a pod šířící se tyranií Cyrika.”

Rituály

Církev zatím zavedla jen málo svátků. Až do zničení Zhentilské pevnosti se poslední den a noc Marpenothu slavil jako svatý den na oslavu Banedeathu, čistky, která zajistila Cyrikovi úplné vítězství nad přetrvávajícím uctíváním Banea v Zhentilské pevnosti. Po zničení Pevnosti se tento svatý den náhle přestal dodržovat a všechny zmínky o něm byly vymazány z oficiálních církevních záznamů.

Cyrikova církev neslaví výročí jeho povýšení do božského stavu, protože na tento den připadá také výročí nanebevzetí Půlnoci (Bohyně Midnight) (a tu Cyrik nenávidí). Církevní dějiny navíc nyní poznamenávají, že Cyric byl vždy božský, a proto by bylo nelogické jeho nanebevstoupení slavit.

Historie Cyricova ušlechtilého úsilí získat Desky osudu zpět jako smrtelník je také součástí církevního kánonu. Zřejmý rozpor, kde se mluví o Cyrikově smrtelném životě a zároveň se zdůrazňuje jeho věčné božství, nesmí trápit mysl Cyrikových věřících.

Krvavé oběti jsou považovány za nezbytné, aby Cyrik vyslyšel jakékoli prosebné modlitby. Místní kněží obvykle vyhlašují improvizovaný Den temného slunce (sváteční den), kdykoli získají něco (nebo někoho), co považují za dostatečně důležité, aby to obětovali Cyrikovi.

Kněžství

Každodenní aktivity

Kněží Temného slunce se zavázali, že budou všude šířit rozbroje a vraždit, aby lidi přiměli věřit v Cyrika a zároveň se ho obávat. Podporují vládce se zálibou v krutosti a budování říše, ale v každé zemi si libují v intrikách. Dávají si však pozor aby nerozpoutali válku a tím neposílili boha válek, Tempuse.

Alespoň tak temní kněží prezentují. Ve skutečnosti tráví cyrikáni většinu času intrikami proti sobě v nekonečném boji kabalu proti kabalu, přičemž každý kněz usiluje o posílení své osobní moci. Cyric je velký fanoušek a velice často s nimi mluví. Ideálně každé sektě řekne něco jiného a tím je navzájem poštve proti sobě.

Vzhledem k tomu že jeho církev obsahuje původní uctívače mnoha zlých bohů, mají často veselo.

Kněžský oděv

Kněží Cyrika se oblékají do černého nebo tmavě fialového roucha s kapucí nebo bez ní, zdobeného stříbrem. Na zápěstí nosí stříbrné náramky nebo náramky (obvykle zdobené vyraženým symbolem lebky a hvězdy Cyrika), které symbolizují zotročení kněží Cyrikem (symbolická repríza někdejšího Cyrikova zajetí), a někteří kněží si ve sváteční dny malují na tváře nebo na čelo symbol svého božstva.

Dobrodružný oděv

Cyrikovi kněží rádi chodí v přestrojení a stejně tak rádi používají iluze, které mění jejich vzhled. Oblékají se buď tak, aby byli nenápadní, nebo tak, aby zapůsobili, vzbudili úctu a hrůzu, podle toho, co mají za úkol. Kdykoli jsou v přestrojení nebo se snaží vypadat nenápadně, stále se snaží nosit co nejvíce ochranné zbroje nebo magie, aniž by je to prozradilo. Když se oblékají, aby naháněli hrůzu, milují černé zbroje se zdobením, které vypadá hrozivě, jako jsou ostnaté ramenní a loketní části a helmy ve tvaru vrčících nestvůr.