Ostrůvek, na kterém sídlí Myrddin Emrys, je malým izolovaným územím nedaleko pobřeží Údolí, umístěným na masivní řece jménem Ashaba. Tento ostrůvek je výrazně ovlivněn přítomností obřího ogřího tábora, který se rozkládá na jeho úpatí. Dominantou tohoto místa je však obrovská, černá věž, která vystupuje nad okolní krajinu jako stínící symbolem magie, hrozby a tajemství. Její vzhled je hrozivý, plný ostrých ostnů a temných ornamentů, které svítí v chvílích příchodu tmy.

Přes zdánlivý neživý dojem, který věž vyvolává, je na první pohled patrná tichost a opuštěnost, která k ní přiléhá. Avšak z každého záblesku světla, který se ztrácí mezi věžemi, a z každého temného stínu, který se náhle zjeví, je cítit přítomnost magie, která vystupuje ze všech jejích prasklin a škvír. S jistotou bylo poznat, že tato věž skrývá tajemství, která mohou změnit osud kraje.

Na samém ostrůvku se rozkládají pozůstatky vykopaných ruin, rozsáhlé a natahané archeologické artefakty, které ogři pilně přinášejí z dna řeky, kde kopou ztracené a zaniklé trosky Imaskarského impéria. Tyto trosky a artefakty byly přemístěny na ostrůvek a tvoří zajímavý a zároveň hrozivý kontrast k té opuštěnosti a tichu, které se zdají obklopovat věž.

Pokud však někdo přeci jen bláhově ostrůvek navštíví, zjistí, že ogři jsou stejně tak hlasití, jako dobří hostitelé. Mlčenlivá věž a její nemrtvý pán vás možná nezabije, ale Pažroutova tlupa rozhodně ano.

Pán Černé Věže

Myrddin Emrys, kdysi vyhlášený válečný čaroděj z Cormyru a přítel Vangerdahasta Aeiulvany. Jeho život se tragicky změnil, když se jeho milovaná žena Elara stala obětí zlovolné kletby během  temné expedice zaměřené na odkrytí starobylého Imaskarského artefaktu. Myrddin, srdcem a duší zoufalý zachránit svou ženu, naléhal na radu válečných čarodějů o pomoc, ačkoliv byl zaslepen svou vlastní beznadějí. Nicméně obavy rady z moci relikvie a jejich přísné dodržování zákonů nechaly Myrddinovy prosby nezodpovězené.

Pohlcený smutkem a hnán neústupnou potřebou zachránit Elaru, Myrddin se začal uchylovat k zakázaným a temným magiím, na které se předtím nedíval s vážnějším zájmem. Nakonec obětoval svou lidskost, aby se stal lichem, věře, že tak získá moc a prostředky ke zvrácení kletby. Avšak, ačkoliv nabyl nových nezemských sil, byl neschopen zvrátit osud Elary. Neúspěch zanechal Myrddina ztraceného ve vlastním vinném labyrintu zoufalství a smutku.

Označen jako vyvrženec a hrozba pro Cormyr, Myrddin byl nucen opustit hranice království, zanechávaje za sebou dřívější uznání a slávu. Jeho cesta ho zavedla do hlubin divokého a nehostinného Vranodolu, kde se rozhodl postavit vznešenou věž jako své útočiště. Zde, mezi záhadnými mlhami a temnými hvozdy, začal s výzkumem starobylých tajemství  skrytých v těchto místech. Právě tady expedice narazila na svou osudovou kletbu.

Hnaný stínem zoufalého přání oživit ztracenou lásku, Myrddinovy činy se staly stále zoufalejší a nelítostnější. Sestoupil do hlubin zakázané Imaskarské nauky, obětujíce všechny, kdo mu odporovali v jeho neúnavném honbě. Jeho nekonečné hledání znamenalo propadání do zbloudilých a šílených myšlenek, zpochybňujících hranice mezi jeho původním záměrem a touhou po moci.

Údolí

Vranodol, rozlehlá a nedotčená divočina, kde tajemství dávných kouzel pulzovala v každém rohu. Zde, mezi záhadnými vrbami a majestátními vrcholy, Myrddin Emrys hledal útočiště před duchy minulosti.

Hnaný zoufalým žízní po moci a nekonečným toužením zvrátit tragédii postihující Elaru, Myrddinovy cíle se změnily v pátrání po znalostech a artefaktech neuvěřitelné síly. Jeho neúnavný duch jej vedl k tomu, aby provedl hordu orků přes nebezpečné horské průsmyky, v naději, že využije jejich hrubé síly k odhalení skrytých artefaktů starodávného impéria Imaskarů.

Avšak zklamaný z neschopnosti orků a jejich nechápání jemností magie, Myrddin je nechal v nekontrolovaném šílenství působit zkázu v Údolí. Nedlouho narazil na kmen ogrů, hrubých a primitivních, ale s prvotním pochopením okultních sil, což ho zaujalo. Přitažen jejich nezkrotným potenciálem a silou, Myrddin si je podmanil a využil jako strážce a dělníky pro své archeologické vykopávky.

Vraní údolí rezonovalo odlesky Myrddinova neúprosného hledání artefaktů Imaskari. V jeho věži, zahalené stínem a tajemstvím, sestupoval stále hlouběji do zakázaných znalostí, rozšifrovával ztracené spisy a odemykal tajemství Říše. Jeho současná posedlost neležela pouze v očištění minulosti, ale v získání moci tak ohromné, že by mohla přetvořit samotné zákonitosti reality.

Myrddin Emrys, Pán Černé Věže, pátrá po artefaktech neuvěřitelné síly skrytých v údolí, věříc, že drží klíč k zvrácení kletby, která postihla Elaru. Jeho motivace, kdysi poháněné bolestí a výčitkami, se změnily v žízeň po ovládnutí okultních sil, ochotný je ohnout k naplnění své vůle v cestě, jak přepsat samotný osud. Jeho věž stojí jako důkaz jeho neukojitelné touhy po vědě a moci, která vrhá předtuchu nad divoké údolí.

Myrddin se pohybuje ve stínech své věže jako stín, vždy obklopen tichem a záhadou. Jeho kroky jsou tiše a přesné, jakoby se snažil nezanechat žádné stopy v zaprášené půdě údolí. Chladný, bezcitný a zcela lhostejný k tomu, co se v Údolí děje. Nelituje toho, že vypustil orky. Nezáleží mu na tom, kolik dětí jeho ogři sní. Přesto jeho mrtvé srdce občas zahřeje špetka milosrdenství. Jen blázen by na to však spoléhal.

Pažroutova tlupa

Před několika lety do údolí dorazil ogří kmen, vedený mohutným a nenasytným náčelníkem Pažroutem. Jsou známí svým neukojitelným hladem a neutuchající divokostí. Jako většina ogrů, i oni se příliš nestarají o nic, co není uspokojení jejich nenasytných choutek.

Myrddin, lich vládnoucí černému ostrovu, zrovna v tu dobu hledal náhradu za nevhodné orčí klany. Vycítil příležitost, jak si zajistit mocné přisluhovače a uzavřel smlouvu s tlupou Pažrouta. Výměnou za obživu a stálý přísun obětí se ogři zavázali k věrnosti a hrubé síle v Myrddinových službách.

Tlupa, která se na ostrově usadil v primitivním táboře, operuje s prvotní zuřivostí. Dny tráví lovem a sběrem v okolních lesích, kde hledají vše, co se hýbe, aby utišili svůj nekonečný hlad. Požírají divokou zvěř, vetřelce, kteří se odváží vstoupit na jejich území, a dokonce i sebe navzájem, když vzplanou vášně nebo je nedostatek jídla.

Jejich osada je nesourodá sbírka hrubých staveb, sestavených ze zbytků lodí, které ztroskotaly na skalnatém pobřeží ostrova. Pažrout má nezpochybnitelné vůdcovství, jeho velikost a nemilosrdná povaha činí z nesouhlasu nemyslitelné riziko.
Přestože jim věrnost Myrddinovi zajišťuje stálý přísun obživy, někteří členové kmene se snaží vymanit z lichovy nadvlády. Mezi mazanějšími a ambicióznějšími zlobry se občas objeví šepot o vzpouře, ale Pažroutova hrubá síla a Myrddinův zlověstný vliv takové myšlenky rychle potlačí.

Zlobři se stali pro obyvatele údolí postrachem a neustálou hrozbou, která se vznáší na jeho okraji. Jejich nenasytný hlad je nutí rozšiřovat své území a udržovat tak koloběh strachu a chaosu ve stále divoké zemi.

Přesto čarodějové Rowengardu znepokojeně sledují tlupu ogrů, co přináší na černý ostrov nejednu vykopávku.. Ještě aby lich naučil ogry čarovat po imaskarsku, to je přesně to poslední, co svět potřebuje.