Černý pán, Černá ruka, Pán temnoty

Bane, jeden z Mrtvé trojice, je ultimátní tyran a naprosto zlá a zákeřná bytost, která se vyžívá v nenávisti a sváru a byla uctívána těmi, kteří si v této zlobě libovali. Ze svého trůnu v Černé baště vládne prostřednictvím svých duchovních vybraným částem Faerunu. V náboženském umění bývá zobrazován jako hrozivá, zádumčivá černá ruka připravená rozdrtit svět ve své dlani, jako prázdný černý trůn nebo jako stínová, nejasně lidská postava oděná do černého roucha posetého rudými pruhy, sedící na trůnu z lebek. Jedinou konstantou těchto vyobrazení je rukavice posetá drahokamy a potřísněná krví.

Bane má jednoduchý étos: silní mají nejen právo, ale i povinnost vládnout ostatním. Tyran, který je schopen chopit se vlády, to musí nejen pro svůj prospěch udělat, ale také to musí učinit ti, kdo žijí pod jeho vládou. Když vládce podlehne dekadenci, zkaženosti, nebo sešlosti, povstane silnější a vhodnější vládce.

Bane je v mnoha legendách hanobený. Napříč historií ti, kteří si ho oblíbili, spáchali v jeho jménu temné skutky, ale většina lidí neuctívá Banea kvůli zlým úmyslům. Bane reprezentuje ambice a kontrolu a ti, kteří mají jedno, ale chybí jim druhé, se k němu modlí, aby jim dal sílu. Říká se, že Bane zvýhodňuje ty, kdo vykazují úsilí a odvahu, a že pomáhá těm, kdo se snaží stát dobyvateli, z divočiny vytvořit království a vnést řád do bezvládí.

V mnoha dobách a na mnoha místech Faerûnu byli věřící Banea vnímáni, díky svému úsilí v odražení nájezdníků, odstranění zkaženého vládce nebo záchranu armády na pokraji porážky, jako spasitelé. Ale na mnoha dalších místech uctívání Banea umožnilo nebo podpořilo diktatury, pomohlo obchodním monopolům nebo přineslo otrokářství do míst, kde před tím neexistovalo.

Čas Soužení je doba zhruba 60 let zpět (1358), kdy byli bohoné nuceni chodit po Faerunu ve své “lidské” podobě. Nikdo z Mrtvé Trojice (Myrkul, Bhaal, Bane) toho nepřežil a Bane byl zabit mladým bohem, Tormem.

Bane je mrtvý a jeho uctívače i moc převzal Cyrik, Pán Lží.

Pilíře víry

Bane šeptá zasvěcencům do snů: “Neslužte nikomu jinému než mně. Bojte se mě vždy – a přimějte ostatní, aby se mě báli ještě víc než vy. Černá ruka nakonec vždy zasáhne ty, kteří se jí postaví. Vzepřete se mi a zemřete – nebo ve své smrti naleznete loajalitu, protože já vás k ní donutím. Podřiď se mé vůli, protože skutečnou moc lze získat pouze službou mně. Osudem těch, kdo se mnou neřídí, je nechat moc uniknout skrze prsty.”

Rituály

Žádné rituály spojené s Banem neodpovídají kalendářním datům, ročním obdobím ani lunárním progresím. Rituály se konají vždy, když to prohlásí duchovní, a tyto obřady se nazývají nejrůznějšími jmény. Osobní modlitby k Baneovi se mají pronášet před odchodem do boje a před tím, než se cokoli sní nebo vypije, aby se Baneovi poděkovalo za to, že dovolil svému uctívači přežít a ochutnat.

Obřady se konají v temnotě (často prostě v noci venku), osvětlené pouze tlumeným magickým zářením, měsíčním světlem a mihotavými pochodněmi nebo loučemi. Obvykle se používají temné komnaty, jeskyně a zříceniny. Uctívači se shromažďují kolem Černého oltáře, což je prostý kamenný blok zahalený černou látkou nebo natřený černou barvou, blok obsidiánu nebo cokoli jiného, nad čím se vznáší velká, vznášející se černá kamenná Ruka Zkázy. Pokud není přítomna žádná Ruka, je vždy naproti Černému oltáři umístěn prázdný černý trůn. Bohoslužby v takových ďábelských chrámech zahrnují bubnování, chorály a někdy i zpěv – a obětování inteligentního života. Aby byly oběti pro Banea přijatelné, musí být před smrtí ponižovány, mučeny a nuceny projevovat strach a obvykle je čeká smrt podřezáním, zbičováním nebo rozdrcením vznášející se Baneovou rukou.

Kněžství

Každodenní aktivity

Bane touží ovládnout svět, aby celý Faerun poznal jeho tyranii. Jeho duchovní mají za úkol v každé říši získat moc a v případě potřeby vést skupinu, městský stát nebo království do války, aby si podmanili své sousedy a dostali tak stále více území pod nadvládu Baneovy Černé ruky. Je třeba šířit nenávist, sváry a zkázu, ale pod jasným nátlakem a kontrolou, nikoliv nespoutaným chaosem. Nadvláda má přednost před zhýralostí a pečlivě omezený rozkol před stabilitou. Krutost, mučení a teror jsou mlčky podporovány, ale ti, kdo jsou při takových činnostech přistiženi, musí za to zaplatit, ledaže by šířením strachu posloužili Baneovi tak dobře, že by se nikdo neodvážil promluvit nebo jednat proti nim. Nadřízení bánovští duchovní musí být vždy a ve všem poslušní. Věřící mají nenápadně a trpělivě – ale neúnavně – pracovat na tom, aby se příslušníci víry dostali k moci v každém cechu, vesnici, městě, na dvoře, ve válečné skupině, společenství, říši a společnosti. Všechna pravidla církve je třeba dodržovat do krajnosti, ale pravidla ostatních nestojí za řeč.

Kněžský oděv

Banitští duchovní chodí vždy ozbrojeni a musí mít na sobě vždy něco černého. Obřadní oděv bánitských kněží tvoří černá zbroj s krvavě červeným pláštěm. Čím zámožnější byl kněz, tím jemnější bylo zpracování zbroje. Obřadní roucha čarodějů duchovenstva jsou vždy černá; čarodějové duchovenstva nejvyšších hodností tato roucha zaklínají tak, že se v nich víří všudypřítomné iluze třpytivých černých hvězd a cákanců prolévající se krve. Tetování obličeje je u Banitů běžné.
Po Čase nepokojů díky nim bohužel vynikli mezi novými Cyrikovci s čistými tvářemi. Vysoce postavení Banité nosili na čele drahokamy.

Dobrodružný oděv

Při dobrodružných výpravách si kněží Banea ponechávají černé brnění, ačkoli jejich bojová zbroj bývá opatřena krutými ostruhami, háky a rohy. Čarodějní duchovní dávají přednost dlouhým, splývavým, černo-červeným hábitům. Ani jedna ze skupin nenosí takovou výstroj na veřejnosti, pokud by je vystavovala pronásledování nebo jim bránila ve službě jejich božstvu. K jejich identifikaci obvykle postačí tetování na obličeji banitů.