Mrazivá panna, Paní ledového polibku, Ledový úsvit

Auril, nelítostná bohyně chladu a zimy, je uctívána převážně v regionech, které jsou postiženy hlubokou zimou. Lidé usmiřují Auril oběťmi a modlitbami o milost. Její kněží upozorňují ostatní, aby se připravili na zimu a měli ve skladech zvláštní zásoby, které mohou obětovat bohyni.

Je jen málo těch majících Auril v oblibě mimo těch, kteří mají ze zimy živobytí nebo těch, kdo toto období skutečně milují. Její vzácní kněží bývají lidé, kteří, nebýt svého postavení, by byli pravděpodobně vyvrženci svých komunit. Dodržují celibát, a když neslouží ve své oficiální funkci, tak se straní ostatních.

Luskan má chrám zasvěcený Auril – bílými věžemi zdobený Zimní palác. Budova je nezastřešené pole pilířů a kleneb vytesaných z bílého kamene. Cizincům se rituály k uctění Auril zdají být často kruté. V Luskanu se návštěvníci se shromáždí u chrámu, aby se dívali na časté „mokré průvody,“ obřady, ve kterých si prosebníci oblečou oděvy naplněné ledem. Pak kráčí cestou mezi šesti bílými sloupy známými jako Polibky Auril, které jsou rozmístěny po celém městě. Prosebníci se přesunují sloup od sloupu a zpívají modlitby bohyni. Po dosažení sloupu na něj musí prosebník vylézt a pak „políbit paní“, dotknout se rty rezavé železné desky nahoře. V zimě tyto události připomínají zběsilé závody se zvýšeným rizikem vzniku omrzlin a zranění způsobených pádem z kluzkých pilířů. Průvod běžců povzbuzují patroni, kteří vylezou z blízkých taveren a uzavírají sázky na výdrž účastníků. Ten, kdo dokončí závod, je považován za někoho, kdo může učinit zimu mírnější a jen zřídkakdy pak musí po celou zimu platit za jídlo nebo pivo.

Pilíře víry

Auril pověřuje své duchovní takto: ” Všechny země pokryjte ledem. Uhas oheň všude, kde se vyskytuje. Pusťte dovnitř vítr a chlad, pokácejte větrolamy a vysekejte díry ve zdech a střechách, aby mohl vniknout můj dech. Vytvořte temnotu, která skryje prokleté slunce, aby chlad, který přináším, mohl zabíjet. Vezmi si život arktického tvora jen v nejvyšší nouzi, ale všechny ostatní zabij podle libosti. Ať se mě bojí celý Faerun.”

Auriliným duchovním je přikázáno, aby ji uctívali a zpívali její chválu do každého chladného vánku nebo zimního větru. Mají přimět všechny tvory, aby se jí báli nebo ji uctívali, a na všechny svrhnout její chladnou moc, aby ji všichni poznali a třásli se před ní. Nesmějí zvednout ruku proti žádnému jinému Aurilinu knězi.

Rituály

Středozimní noc je pro aurilské duchovní nejposvátnějším obdobím v roce. Je to slavnost ledového tance, která trvá celou noc a během níž si bohyně přeje, aby se její duchovní bavili a zároveň nalákali co nejvíce lidí do jejích služeb. Postulanti jsou poučeni o způsobech bohyně a musí podstoupit nejposvátnější rituál Auril, aby byli přijati mezi její duchovní: Objímání. K tomuto osobnímu rituálu může dojít kdykoli během roku, ale pokud je to v létě, musí postulant cestovat do arktických nebo vysokohorských oblastí, aby našel vánici. Objímání spočívá v tom, že celou noc běží sněhovou vánicí oblečen pouze v botách (i když mohou být vysoké až do půli stehen), tenkém šatě a na těle má namalované symboly posvátné pro Auril. Oslavenci buď zahynou vystavením, nebo je bohyně přijme tak, že je zachrání před bolestí a třesem svým objetím.

Poté se členové kléru obvykle modlí v soukromí tak, že celou noc leží na sněhu a bdí nad modlitbou. V létě se její duchovní obvykle ponoří (kromě hlavy) do nejchladnější vody, kterou najdou, obvykle tak, že si lehnou do rychle tekoucího potoka. Auril odpovídá na jejich dotazy a dává jim pokyny a poslání prostřednictvím myšlenkových vizí.

Dva neformální, ale nadšeně oslavované rituály jsou Přicházející bouře a Poslední bouře – ledové bouře, které přivolávají klerici hromadně s pomocí veškeré chladné magie, kterou jsou schopni využít. Společně přivolávají na město nebo region kruté počasí, aby tak předznamenaly nástup zimy nebo její poslední záchvěv při nástupu jara.

Kněžství

Každodenní aktivity

Aurilini duchovní se snaží, aby se všichni lidé báli jejich bohyně a jejích duchovních (aby snížili počet útoků, kterým čelí) prostřednictvím zuřivého zimního počasí. Snaží se také osobně zbohatnout a získat vliv tím, že v nejhorším zimním počasí plní úkoly, které jiní nemohou, a magicky chrání ty, kdo platí nebo poslouchají, před nejhoršími zimními podmínkami. Členové kléru přinášejí bohyni oběti z části bohatství, které nashromáždili, tím, že je během bouře rozsypou do padajícího sněhu nebo je během zimy prohodí trhlinami v říčním ledu či ledovcovými trhlinami.

V chladných měsících Auril očekává, že každý z jejích kněží donutí nebo přesvědčí někoho, aby se k ní modlil schváleným způsobem, a to tak, že bude Auril prosit o milost a chválit ji za “očistu chladem”, kterou přináší. Tato modlitba musí trvat tak dlouho, dokud kus ledu větší než ruka “prosebníka” neroztaje na jeho obnaženém těle. Musí se konat venku a nejlépe v noci. Během zimy se od aurilských duchovních také očekává, že zabijí alespoň jednoho tvora chladem. Často se tak děje proto, aby uctívači či potenciální uctívači bohyně získali potravu nebo aby zabili osobního nepřítele kněžky či kněze.

Kněžský oděv

Kněží Auril nosí ledově bílé obřadní roucho s modrým lemováním. V pase jsou přepásáni velmi širokým stříbrným opaskem, který zároveň drží nezbytnou obřadní sekeru. Na ledové sekerce je symbol víry ve tvaru sněhové vločky. Závěrečnou tečkou je stříbrný kruh na hlavě.

Dobrodružný oděv

Většina aurilských kněží nosí při dobrodružných výpravách ke svému běžnému oděvu přinejmenším čelenku, opasek a sekeru. Protože jsou imunní vůči účinkům chladu, nosí obvykle jen to oblečení, o kterém si myslí, že zlepšuje jejich vzhled, ne nutně to, co mají na sobě ostatní vzhledem k počasí. Nikdy se nezatěžují nadměrným množstvím oblečení, raději cestují nalehko, aby byli maximálně pohybliví.