Panna neštěstí, Černá Bess, Osudová paní, Dívka neštěstí

Bešaba je protiváhou Tymory a v každodenním životě je stejně často zmiňována jako její shovívavější „sestra.“ Je vnímána jako krutá a rozmarná bohyně, která musí být usmířena, abyste se vyhnuli její pozornosti a zájmu v tom negativním slova smyslu.

Jméno Bešaby je zmiňováno, když má někdo smůlu – lehkou jako je naražení prstu či rozbití kola vozu nebo katastrofální jako uklouznutí a pád z útesu. Je také vzývána, aby odvrátila svou pozornost, když se dělá něco, v čem by štěstí nehrálo roli, ale smůla by mohla. Například ten, kdo hraje kostky, prosí Tymoru, protože chce ovlivnit náhodu ve svůj prospěch, zatímco ten, kdo se chystá překročit vratký most, žádá Bešabu, aby zachovala most neporušený.

Lidé dělají symbol Bešaby skrčením palce a natažením prstů na jedné nebo obou rukou (napodobujíc parohy jejího svatého symbolu), aby odvrátili smůlu. Totéž gesto zvednuté k hlavě znamená pozdrav; když na někoho ukážete „parohy“, směřujete na jeho osobu nepřízeň.

Mnoho druidů uctívá Bešabu jako jednu z Prvního kruhu. Usmiřují ji tancem při nošení ohněm opálených parohů namočených do krve. Podle těchto druidů jsou jejím svatým symbolem jelení parohy proto, že její první uctívači byli prostí lovci a sběrači věřící, že Bešaba přináší lovcům neštěstí, jako je třeba probodení jelením parohem.

Ačkoli se většina lidí třese strachy při představě, že se Bešaba účastní nějaké události (dokonce i v duchu), je téměř vždy vzývána a uvítána v projevech nebo formálních obřadech, například sňatcích a korunovacích, sportovních či bojových kláních a při obřadech udělování jména dětem. Pokud není na takovouto událost pozvána, mohla by se urazit a způsobit neštěstí všech zúčastněných.

Chrámy Bešaby jsou prakticky neznámé. Nicméně je běžné, že venkované staví na místech u silnice, kde se stala nějaká nehoda nebo vražda, sloup s připevněnými parohy. Ve městech, kde je složitější parohy sehnat a vraždy a nehody jsou hojnější, je zvykem kreslit černé parohy Bešaby uhlem na nejbližší zeď, takže je symbol vidět, dokud ho nesmyje počasí. Ať tak či tak, tyto „svatyně“ slouží jako varování ostatních o místu neštěstí.

Na místech, kde lidé často doufají v odvrácení neštěstí, existují mnohem formálnější svatyně Bešaby. Tato místa bývají rudě natřené sloupy či kameny se zčernalými parohy nahoře, nebo rudé trojúhelníkové nástěnné desky s připojenými parohy. Oba typy mají kamennou nebo bronzovou misku ke vložení mince nebo spálení oběti. Rudí čarodějové z Thaye obvykle staví takovéto svatyně před rituálními komorami, jako ochranu před neblahými chybami.

Jen málokdo se odváží vzít si Bešabu jako svého patrona. Vzácní kněží Panny neštěstí jsou ti, kdo byli hluboce ovlivněni velkým neštěstím a kteří se snaží ostatní upozornit na základní nespravedlnost života – nebo jim způsobit nespravedlnost.

Pilíře víry

Étos Beshaby je víra Tymory postavená na hlavu. Každému se děje něco špatného a pouze následováním Beshaby může být člověk snad ušetřen nejhorších následků. Příliš mnoho štěstí je špatné, a aby se vyrovnalo, měl by moudrý plánovat, jak podkopat ty šťastné. Ať se stane cokoli, může to být jen horší.

Beshaba ukládá svým novicům, aby se jí prostě báli a ctili ji. Všichni její duchovní mají po celém Faerunu šířit poselství, aby Beshabu poslouchali a přinášeli jí oběti na usmířenou. Pokud ji neusmíří, všichni na vlastní kůži zakusí kletbu, která se šíří po celém Faerunu: “Beshaba poskytuje!” (To, co poskytuje, je samozřejmě neštěstí pro všechny a v hojné míře.) Její duchovní mají přimět ostatní, aby ji uctívali, a pak budou ušetřeni neštěstí, které může přinést.

Rituály

Beshaba je uctívána dvěma způsoby: těmi, kteří věří pouze v její moc a chtějí ji usmířit, a jejími věrnými duchovními.

Abychom Beshabu uklidnili, musíme přinést oběť z něčeho cenného a držet ji v plamenech, dokud není alespoň částečně strávena. Při tom je třeba vzývat její jméno a bezprostředně poté se na kolenou pronést modlitbu chvály a prosby. Říká se, že Beshaba pohlíží vlídněji na prosby těch, kteří si při obětování nechají popálit prsty.

Kněží Beshaby musí alespoň jednou denně přinést Paní oběť, a to tak, že při vyslovování jména bohyně zapálí pálenku, víno nebo kořalku a namočí do směsi hrot z černého paroží; následují modlitby. Druhou modlitbu podobnou té první musí vykonat každou noc venku pod tmavou oblohou. Pokud je příslušník duchovenstva násilně uvězněn, očekává se, že se pokusí alespoň o modlitbu během tmy. Noční oběť je osobní modlitbou za vedení a bohyně na ni často odpovídá vizemi nočních můr později večer.

Vyznavači Beshaby oslavují každý svátek svatojánských nocí divokými radovánkami plnými ničení a hrubosti, aby tak připomněli Beshabinu povahu panny neřesti. Jinak kalendář ignorují a pořádají zvláštní obřady při úmrtí významných duchovních a při povýšení kněžky do nové hodnosti. Pohřební obřad je známý jako Přechod. Je to vzácná chvíle důstojnosti a něžné zbožnosti mezi duchovními. Tělo zesnulého je splavováno po řece uprostřed plovoucích svící při obřadu, jehož cílem je proměnit mrtvolu v nemrtvou bytost a teleportovat ji na náhodné místo jinde v říši, aby tam okamžitě způsobila spoušť. Starší duchovní používají kouzla nebo kouzelné předměty, aby z dálky zjistili, jaké škody pak náhlé zjevení bytosti způsobí.

Obřad povýšení na vyšší hodnost je známý jako Označení. Jedná se o obřad, při němž se hraje na bubny, tančí se nad plameny a kněz je trvale označen cejchem nebo tetováním. Povýšený kněz musí snášet bolest bez pomoci kouzla nebo lektvaru, který by ji zmírnil.

Kněžství

Každodenní aktivity

Beshaba je uctívána převážně ze strachu a úkolem jejích duchovních je šířit tento strach tím, že začnou mluvit o Beshabině moci a nejnovějším zlu a poučí všechny, jak jí přinášet oběti nebo jak se přidat k jejím duchovním, pokud chtějí být chráněni před veškerým neštěstím. Cestou se členové jejího kněžstva starají o to, aby se oddávali svým zálibám v nahodilé krutosti a sadismu. Rádi se chovají tajemně, aby zmanipulovali prostší lidi a přiměli je sloužit jim ve velkých i malých věcech, od poskytování jídla, luxusního přístřeší a společnosti až po zbraně, kterými se mohou ohánět proti svým rivalům v církvi a proti duchovním všech ostatních vyznání.

Kněžský oděv

Kněžky Beshaby nosí roucha fialové, purpurové a černé barvy a na jednom nártu mají cejchovaný nebo vytetovaný odznak Beshaby (paroží) a na jednom stehně řadu znaků hodnosti, které mohou přečíst pouze kolegové zasvěcenci. Ty jsou zakryty běžným oděvem, když se kněžka nachází mimo chrámy nebo místa, kde se konají obřady.

Mužští kněží nosí karmínové roucho a na jedné tváři mají vytetovaný odznak Beshaby, který lze zakrýt pouze maskou, blátem (nebo podobnou látkou) nebo dlouhými neupravenými vlasy. Při bohoslužbách dávají kněží obou pohlaví, kteří vedou obřad, přednost jednoduchým černým tunikám se symbolem Beshaby na hrudi a černým punčochám.

Dobrodružný oděv

Při práci v terénu, v úkrytu, na výpravě nebo prostě na cestách nosí většina beshabanských duchovních užitkový oděv odpovídající místu, kde se pohybují, a míře nebezpečí, které očekávají.