Strážce věčného slunce, Světlo zákona, Žlutý bůh

Ačkoliv většina lidí Faerunu uctívá měsíční bohyni, Selune, její sluneční protiklad překvapivě chybí. Jedinou výjimku najdete v pouštích Anaurochu, mezi kmeny bedínů.

Pouštní lidé At’ar Nemilosrdnou uctívají stejně, jako se jí bojí. Jako symbol sežehujícího pouštního slunce je bohyně viděná jako zlomyslná, krutá žena jejíž zuřivost nažene strach i nejstatečnějšímu.
A’tar je běhna, která každý večer podvede svého manžela, Kozaha, aby ulehla s N’asrem, bohem tmy. I přes veškerou jejich úctu, obětiny a hrůzu je však bohyně tichá. Nikdy nevyslyší modlitby, nikdy neztrestá hříšníka.
Má to jednoduchý důvod. A’tar neexistuje a nikdy neexistovala. Jde o zprznění boha Amaunatora, mocného boha dávné mrtvé netherijské říše. Právě na území dnešní pouště se rozpínal jeho chrám a právě pověsti o jeho síle, které vyprávěli pozůstalí netherijci, jsou počátkem uctívání A’tar.

Vláda zákona a sláva slunce jsou obě Amaunatorovou doménou. Jeho kněží pomáhají v komunitách vytvářet byrokracii a zákonný řád. Často působí jako svědci smluv a pečetí dohody; označení takového dokumentu slunečním symbolem Amaunatora potvrzuje jeho platnost.

Bůh Slunce původně neměl s časem nic společného, ale jednou uzavřel s dávno mrtvým bohem smlouvu, ve které si nevšiml špatně ukončené věty – “A Amaunator je zodpovědný za veškerý čas. který jeho služebníci stráví…”. Co je psáno, to je dáno a tak Amaunator převzal správu nad veškerým časem.

Když Netheril padl, mnoho přeživších (Většinou ti, na které nespadlo město) nad bohem slunce zlomili hůl. Odvrátili se od něj a dlouho naříkali, že je před katastrofou nezachránil, i když mohl. A měli pravdu, Zářivý měl skutečně moc na to, aby zabránil pádu říše. Ale veškerá magie byla pod správou bohyně Mystryl a on neměl žádné právo na to, aby jí do toho zasahoval. Což ho ovšem stálo drtivou většinu jeho uctívačů.

s Morem Kouzel však přišlo něco, co mnohé zaskočilo. Dávno mrtvý bůh se vrátil a jeho moc byla nezměrná. Jeho duchovní začali prohlašovat, že Pán Úsvitu, bůh Lathrander, je ve skutečnosti jen aspekt Amaunatora. Co je na tom pravdy, nikdo neví. Ale oba bohové spolu skutečně spolupracují a starší bůh času aktivně vyzívá své věrné, aby uctívali i jeho mladší tvář v podobě Lathrandera.

Kněží učí, že Amaunator zemřel a byl opětovně znovuzrozen. Stejně jako slunce, tak i on může vejít do říše tmy, ale jeho jasný pohled nevyhnutelně opět dopadne na svět. Amaunator je vnímán jako přísné a nemilosrdné božstvo, ne nepodobné chováním Silvanovi, ale nestará se o rovnováhu života, nýbrž o to, aby věci fungovaly podle nebeského řádu, aby se dodržovaly sliby a přetrvávala vláda zákona.

Sedláci a cestovatelé se k němu modlí pro déšť či slunce, stejně jako kdokoliv, kdo touží po příznivé změně počasí. Ale nejběžnější formou, jak si naklonit Amaunatora, jsou závazné přísahy, podepisování smluv a vyhlašování zákonů pod slunečním světlem. V obecném vnímání je tak hluboce zakořeněné spojení mezi slavnostní přísahou a sluncem, že ti, kdo uzavírají obchody či vyhlašují nařízení, často přeruší svou činnost a čekají, až přejde mrak zakrývající slunce, než dokončí transakci či vyhlášení.

Pilíře víry

Amaunatori se učí, že zákon je zákon. Zákon udržuje ve společnosti řád a bez něj by se civilizace rozpadla a zavládl by chaos. Amaunator představuje jistotu – pomocí zákona vyřešíte libovolný spor nebo zločin stejně jistě, jako že slunce opět vyjde.
Díky tomu se příliš nepohodnou s kněží Tyra, který vidí zákon jako cestu za spravedlností a ne něco, co se má slepě následovat.

Učte se zákonu a žijte podle něj; dodržujte každé jeho písmeno a ustanovení, neboť ve znalosti složitostí zákona se skrývá svoboda jednat beztrestně a spravedlivě. Sloužte věrně svým nadřízeným a oni vás věrně odmění; vyhýbejte se svým povinnostem a trest vás nemine.

Rituály

Nejsvatější den církve spadá na třetí úplněk roku, kdy se slaví dávná dohoda bohů s Pánem Slunce. Oslavy jsou ale poměrně strohé, kněží vytáhnou své nejbohatší róby a pochodují se svatým symbolem boha po každém panovnickém dvoře a soudní síni v okolí.

Dalším významným svátkem je nejdelší den v roce, letní slunovrat. Amaunatorovi stoupenci tento den odpočívají, opalují se a modlí se ke svému bohu, aby mu poděkovali za dar slunečního světla, které vrhá na svět. Amaunatori věří, že kdyby se tento den řádně neslavil, Slunce by po celý rok nevyšlo.

Pokaždé, když se oddanému Amaunatorovu stoupenci podaří uzavřít výhodnou smlouvu, úspěšně obhájit někoho u soudu nebo prosadit nový zákon, poděkuje Amaunatorův kněz Strážci slunce tím, že na jeho počest spálí magicky uchované dubové listy a kadidlo.

Kněžství

Všichni duchovní se musí naučit, jak správně využít a zneužít zákon.
Aby duchovní zcela pochopili nuance práva a legislativy, neustále se navzájem drilují, procvičují právo u soudu a nacvičují své debaty ve cvičných soudních síních. Neodolají vyšetřování na místě činu nebo účasti na tvorbě nových zákonů ve své lokalitě a činí tak s velkou intenzitou a zápalem.

Amaunatorští duchovní často působí u dvora jako soudci. Jsou dobře placeni za to, že řeší kupecké spory týkající se smluv, dohod a obchodních praktik, a vydělávají tak pohodlně na živobytí sobě i své církvi.

Kněžský oděv

Amaunatorští kněží se oblékají do zářivých, zdobených rouch s dlouhými rukávy žluté, červené a oranžové barvy, která jsou pokryta našitými arkánními symboly nebo výšivkami slunce, umným barvením nebo zlatými ozdobami a inkrustacemi z drahokamů umístěnými tak, aby tvořily slunce. Kněží, kteří mají vlastní chrámy, mají roucha zhotovená ze zlaté látky. Obřadní oděv doplňuje sluneční čelenka. Svaté symboly Amaunatoru jsou vždy vyrobeny ze zlata, pozlaceného kovu nebo zlatem natřeného dřeva.

Dobrodružný oděv

Dobrodružní klerici obvykle nosí červené a oranžové pláště, tabardy a doplňky, které nejsou součástí jejich zbroje. Pokud je to možné, nosí zbroj, která byla pokovená zlatem.