Historie

Známá historie Faerunu se táhne tisíce let zpět až do mlhavých dob stvořitelských ras a do věku prvních národů elfů a trpaslíků. Poměrně nedávná historie je příběhem o vzestupu a činech lidí a jiných mladších ras.

Hodně z toho, co následuje v této části, je známo především díky mudrcům, z nichž někteří žili v posledních několika staletích faerûnských dějin. Prostý lid napříč kontinentem má jen málo informací a malý užitek z událostí, které se udály daleko v čase a prostoru. Zprávy samozřejmě cestují, a tak i lidé žijící ve vesnicích podél Mečového pobřeží se mohou dozvědět o dění ve vzdálených zemích.

Dny Hromu

Před desítkami tisíc let císařství plazů, obojživelníků a ptačích lidí – v elfštině známých jako Iqua‘Tel‘Quessir, stvořitelské rasy – ovládala svět. Stavěla velká města z kamene a skla, vyrývali stezky do divočiny, zkrotila velké ještěry, používala mocnou magii, tvarovala svět kolem sebe a bojovala mezi sebou navzájem. To byly Dny hromu.

Čas stvořitelských ras náhle skončil před nějakými třiceti tisíci lety. Snad jejich války dosáhly děsivého a nevyhnutelného vyvrcholení, nebo možná manipulovali se zakázanými silami. Z nějakých důvodů se svět změnil a jejich obrovská císařství zmizela. Zůstaly po nich jen trosky a rozptýlené kmeny ještěrců, ropušáků, árakoker, barbarských potomků těch, kdo kdysi vládli světu.

První rozkvět

Na troskách Dnů hromu vznikly první národy Hrdého lidu – elfů a trpaslíků – v oblasti.

Elfové založili první státy Aryvandár, Hloubinov a Ilythír. Usadili se v Ilefarnu podél Mečového pobřeží, od Páteře světa po řeku Delimbyr – jejich hlavní město Aelinthaldár stálo ve stínu toho, co je nyní Hlubinská hora. Lesní a měsíční elfové založili království Eaerlann v Delimbyrském údolí a Vysokém hvozdu, a separatisté z Aryvandáru založili Mieritar v dnešním Vysokém vřesovišti a Mlžném hvozdu.

Trpasličí klany sjednocené do národa Delzoun, pojmenovaném po zakladateli jejich výhně, měly državy vybudované od Ledových hor po Netherilské hory a Úzké moře, a osady a síně západně po Skaliska a Mečové hory.

Hrdý lid pravidelně bránil své země proti hordám orků, která povstávaly v horách Páteře světa a vyrážely na jih útočit a plenit.

První Rozervání

Tisíce let po vzniku velkého elfího národa stovky elfích vysokých mágů společné čarovali se záměrem vytvořit nádhernou vlast pro jejich rasu. Kouzlo se podařilo, ale zčeřilo čas dopředu a dozadu, roztrhalo zemi a změnilo tvář světa. Největší kontinent tohoto nového světa se nyní nazývá Faerûn. Daleko od západních břehů povstal ostrov Blažení, který je považován za část Arvandoru, domova elfích bohů ve sféře Arborea, a most mezi světy.

Korunní války

Před nějakými třinácti tisíci lety vypukla mezi elfími státy Aryvandár a Mieritar válka, čímž započala série konfliktů známá jako Korunní války. Konflikt trval asi tři tisíce let a nakonec vyvrcholil v Temnou pohromu, během které Mieritar pohltila děsivá bouře a během jediného období ho změnila v pustinu dnes známou jako Vysoké vřesoviště. Tato pohroma je kladena za vinu vysokým mágům z Aryvandáru, avšak nikdy ne- byl předložen žádný důkaz.

Mstiví temní elfové z Ilythíru se obrátili na zkažené a démonické síly a rozpoutaly je proti Aryvandáru. Během staletí zkázy, které následovaly, se elfí kněží a vysocí mágové vroucně modlili ke Corellonu Larethianovi a bohům elfího panteonu za záchranu.

Sestup drowů

Corellon zasáhl do Korunních válek a proklel temné elfy, aby již nikdy nesměli pohodlně žít pod sluncem. Když zjistili, že je vystavení slunečnímu svitu bolí, sestoupili drowové – za pouhé dva měsíce – z prosluněných zemí světa nahoře do Temných říší. Zbavili se veškeré loajality k elfím bohům, kteří je zradili a vyhnali, a místo toho se obrátili k Lolth, Démonické královně pavouků, jako své patronce. Brzy započaly války mezi drowy a podzemními trpasličími městy.

Věk lidstva

V průběhu tisíciletí po skončení Korunních válek se lidé šířili a usazovali po Faerûnu s tím, jak elfí a trpasličí národy stagnovaly a započaly dlouhý pozvolný úpadek. Hluboko v Temných říších bojovali drowové války o přežití a dobývání své nové domény.

Vzestup a pád Netherilu

Před více než pěti tisíci lety se skupina lidských rybářských vesnic na břehu Úzkého moře spojila pod vládcem králem – šamanem Netherem a založili říši známou jako Netherilu. Netherilci se naučili magii od elfů z Eaerlannu a stali se známými kouzelníky. O několik století později objevili v troskách Aryvandáru mystické texty známé jako Netherilské svitky a postupně opustili praktiky Eaerlannu kvůli ještě větší magické moci.

Netheril rostl a stal se neporazitelným národem magie a zázraků, dominujícím většině Severu po tři tisíciletí. Poté se mocí posedlý netherilský arkanista Karsus pokusil uzurpovat roli bohyně magie. Výsledné narušení ve struktuře magie poslalo netherilská létající města k zemi, zničilo celou řadu dalších ochran a kouzel a přineslo konec velké říše.

Velká města

V desetiletích a staletích po zhroucení Netherilu přijalo mnoho měst Mečového pobřeží a na Severu, jako je Illusk a Citadela Sundbarr, uprchlíky z padlé říše a po celém Severu a Západním vnitrozemí vznikly nové osady, tvořené převážně nebo zcela lidskými přeživšími z Netherilu a jejich potomky.

Před téměř patnácti stoletími stvrdili lidští osadníci z Údolních zemí a elfové z Cormanthoru svou alianci smlouvou známou jako Údolní dohoda. Na památku této události byl postaven památník nazvaný Stojný kámen a bylo nařízeno počítat údolní letopočet počínaje rokem 1 DL (DR). Tento způsob číslování roků v Torilské historii se rozšířil po celém Faerûnu a je běžně chápán (pokud už ne všeobecně přijímaný).

Město Letohrad (Neverwinter) – v té době bylo pouhou osadou zvanou Eigerstor – bylo založeno v roce 87 DL. Na březích řeky Raurin vznikla roku 384 DL skromná komunita Stříbrolunský brod, které se za méně než dvě století stalo městem Stříbroluní.

V roce 882 DL vznikla na břehu hluboké zátoky ve stínu velké hory vesnice a obchodní stanice pojmenovaná Nimoarovo Panství po uthgardském náčelníkovi, který si oblast zabral a opevnil. Místo se stalo námořním kapitánům známé jako „Hlubina (Waterdeep)“ a během pár generací tento název nahradil původní jméno. V roce 1032 DL Agairon, dědic netherilského umění, zachránil město před ním samým tím, že v Hlubině sesadil vojvodu a rádoby císaře Raurlora. Agairon prohlásil, že pouze moudrost a nikoliv síla zbraní bude od té chvíle vládnout městu, a ustanovil Lordy Hlubiny.

Tyto a další národy a velké městské státy podél Mečového pobřeží nabývaly důležitosti a vytvářily řetězec podél Obchodní cesty z Illusku daleko na severu až po Baldurovu Bránu na jihu, nedaleko hranic s Amnem. Stejně jako jejich elfští a trpasličí předchůdci i oni odráželi útoky divokých humanoidů, včetně orčích hord z Páteře světa. Hlubina, řízená svými tajemnými Lordy nabývala moci, zatímco dávný Illusk upadl na desetiletí pod orčí vládu, dokud nebyl nakonec opět získán a na jeho troskách nebylo vystavěno město Luskan.

Současnost

Tři a půl století od založení Lordů Hlubiny byly pro Mečové pobřeží a svět bouřlivé. V průběhu tohoto období civilizace bojovaly proti divokým silám chaosu a život se snažil odolat agentům smrti a sváru, někdy i v místech kde i samotní bohové nebyli ušetření zničení.

Posledních padesát roků patří mezi jedno z nejkataklyzmatičtějších období v dějinách Faerûnu. Alespoň třikrát otřásly Torilem až k základu síly, které opakovaně přepisovaly zákonitosti reality.

Doba nesnází

V roce 1358 DL byli bohové vyvrženi ze svých mimosvětských domén a vtěleni ve smrtelníky, kteří putovali po zemi. Ve snaze získat zpět své božství válčili mezi sebou. Magie se stala nepředvídatelnou, a modlitby věřících zůstávaly nezodpovězeny. Někteří bohové, kteří se stali smrtelnými, byli zabiti, zatímco hrstka smrtelníků dosáhla božství a převzala odpovědnost mrtvých božstev.

Návrat Netherilu

V roce 1374 DL znovu povstala Netherilská říše, když se létající město Thultanthar, obecně známé jako Stín (Shadovar), vrátilo z téměř dva tisíce let trvající výpravy do Stínopádu a vznášelo se nad pouští Anauroch. Stínem dotčení šlechtici z města začali téměř okamžitě pátrat po starověkých netherilských troskách a artefaktech a připravovali obnovu jejich kdysi velké říše.

Mor Kouzel

Roku 1385 DL nově povznesený bůh Cyrik, podporovaný Šar, zavraždil v její doméně Srdce magie bohyni magie Mystru. Tento čin rozerval na kusy tkanivo magie po celém světě a rozpoutal touto syrovou sílou katastrofu zvanou Mor kouzel. Tisíce praktikantů Umění zešílelo nebo zemřelo, zatímco tvář Faerûnu změnily vlny a závoje mystického modrého ohně. Celé národy byly přesunuty nebo vyměněny s říšemi z jiných světů a části země byly vyrvány, aby volně pluly vzduchem.

Není místo na světě, kterého by se Mor nedotkl. Měnila se pohoří, vysychali moře, království zanikala.

Čas v Říších

Ačkoliv je několik způsobů jak značit dny a průběh času během roku, téměř všechen lid Faerûnu přijal Harptosův kalendář. Dokonce i kultury a národy, které neupřednostňují tento způsob značení doby, si ho jsou vědomi, díky čemuž ho uznávají téměř všechny rasy, jazyky a kultury.

Rok na Torilu má 365 dní. V Harptosově kalendáři je rok rozdělen do dvanácti měsíců po třiceti dnech každý, které volně následují synodický cyklus měsíce Selûne. Měsíc se skládá ze tří desetidení, také známých jako jízdy. Celý 365 denní kalendář doplňuje pět svátků, které jsou mezi měsíci. Jednou za čtyři roky zařazuje Harptosův kalendář jako „přestupný den“ svátek Setkání štítů, který následuje po vrcholném létě.

Jednotlivé dny desetidení nemají žádné zvláštní názvy. Namísto toho jsou označovány počítáním od začátku období („první den“, „druhý den,“ a tak dále). Dny v měsíci jsou označeny číslem a jménem měsíce. Například mudrci zaznamenali událost, která se stala „1. mirtulu“ nebo „27. uktaru.“ Lidé se také mohou odkazovat na určitý den, který se vztahuje k aktuálnímu datu („dvě desetidení ode dneška“) nebo k nejbližšímu svátku („tři dny po Dni zelené trávy „).

Rozhodli jsme se, že je to zbytečně na naše poměry složité. Týden máme proto klasicky 7 dní, ne 10 a měsíce mají D&D názvy i normální, české. Ale informace zde se vám můžou hodit, pokud narazíte na nějaké oficiální D&D texty.

Zvláštní dny kalendáře

Každý národ, víra a kultura napříč Faerûnem má své vlastní zvláštní slavnosti a svátky, jejichž dodržování se řídí cykly slunce, měsíce, hvězd nebo jinou událostí. Kromě těchto určuje Harptosův kalendář pět výročních svátků určujících střídání ročních období a jeden čtyřletý svátek, který je slaven v téměř každé zemi, přičemž oslavy se řídí místními tradicemi a populární vírou.

Střed zimy. První sváteční den v roce je obecně známý jako Střed zimy, ačkoliv někteří lidé ho pojmenovávají jinak. Šlechta a vládci z Vnitrozemí vnímají Velký svátek zimy jako den připomenutí nebo obnovy spojenectví. Prostý lid Severu, z Měsíčnin i z dalších chladných podnebí oslavuje Den kruté zimy jako polovinu mrazivého období, kdy je ještě čekají tvrdé časy, ale některé z nejhorších dnů už jsou za nimi.

Den zelené trávy. Tradiční začátek jara, Den zelené trávy, je oslavován množstvím čerstvě řezaných květin (pěstovaných ve zvláštních sklenících všude tam, kde nekvetou květiny tak brzy), které jsou předkládány jako dary bohům nebo rozprostřeny na polích v naději na štědré a rychlé vegetační období.

Vrcholné léto. Uprostřed léta je den hodování, hýření, zásnub a užívání si příjemného počasí. Bouře během noci vrcholného léta jsou vnímány jako špatné znamení a známky neštěstí a někdy jsou interpretovány jako boží nesouhlas s románky a sňatky, které proběhly během dne.

Setkání štítů. Velký svátek Harptosova kalendáře, Setkání štítů, nastává jednou za čtyři roky ihned po Vrcholném létě. Je to den pro upřímné rozhovory a otevřená setkání mezi vládci a jejich poddanými, k obnově paktů a smluv a pro dohody mezi národy. Během Setkání štítů se koná mnoho turnajů a dovednostních soutěží a většina věr označuje tento svátek jako jeden z nejzásadnějších.

Svátek sklizně. Den hostin a díků, Svátek sklizně, ohlašuje konec sklizně. Většina lidí vzdává v tento den hold Šántí za její bohatou štědrost před blížící se zimou. Většina z těch, kdo se živí cestováním po silnicích a mořích, vyrazí bezprostředně po svátku, před tím, než se zima ozve v plné síle a zablokuje horské průsmyky a přístavy.

Svátek měsíce. Jako se noci prodlužují a zimní větry začínají vát, je Svátek měsíce dobou, kdy lidé oslavují své předky a ctí své mrtvé. Během tohoto svátečního dne se lidé shromažďují, aby sdíleli příběhy a legendy, modlili se za zemřelé a připravili se na nadcházející zimu.